Teepee: „Into the ocean for a pure emotion“

Dvoučlenná indiefolková kapela Teepee vznikla před necelým rokem a půl. Za tu dobu stihla vydat singly Albatross a All I Want a nyní přichází s debutovou deskou Albatross. Dvojice má blízko k Republic of Two, a to jak žánrově, tak osobnostně – skrze Mikoláše Růžičku, který se na albu podílel a v jehož studiu se nahrávalo.

Na Teepee působilo mnoho vlivů. Nejsilněji asi Sigur Ros, což naznačuje i sama zpěvačka, která také ráda používá kombinaci kytara-smyčec. Damien Rice, jehož irskou angličtinu zpěvák nezapře. Mumford & Sons či John Butler Trio – nikoliv dynamikou, ale pouze v lyrických nápěvech a také v ladění kytary. Zde ovšem porovnávám neporovnatelné, neboť Teepee jsou teprve na začátku své kariéry a nelze u nich hovořit o vyzrálosti zahraničních hvězd. Na české scéně lze srovnávat s Calm Session, Kieslowski a jmenovanými Republic of Two, mezi nimiž kapela naopak vyčnívá.

Album není pojaté koncepčně, je to směsice písní, které autoři Míra Patočka a Tééra Lavičková složili např. i při buskingu v Itálii. I přesto se po celou dobu daří zachovat tajemnou, intimní a tklivou náladu a album drží, i když v některých písních se nadějně rozpracovaný nápad rozpadá kvůli nadbytečnému refrénu (Darkness) nebo vinou změny aranže (nepřitažlivé bicí v písni Wall). Zvukově album nabobtnalo, písním by ale slušelo minimalističtější pojetí. Rytmika a někdy i elektronika ubírají na uvěřitelnosti, což je slyšet zejména při srovnání singlové a studiové verze All I Want. Ve většině písní se však autoři těchto chyb vyvarovali.

Jemný dívčí hlas a naléhavě vypjatý mužský vokál se spolu chvílemi spojují, někdy dává jeden druhému vyniknout. Hlavní roli hraje spíše zpěvák. Jeho projev je přiměřený jeho mládí, a tak ve srovnání se jmenovaným Damienem Ricem chybí jistá rozervanost a různorodost. Anglické texty mohly jít vzhledem ke zvolenému žánru hlouběji, kromě několika povedených obratů se slova příliš často točí kolem klišé typu „I’m waiting for a day when you will cross my way“ či „Everything’s gonna be all right“. Na druhou stranu v tom můžeme vidět snahu o autentičnost a srozumitelné vyjádření pocitů.

I přes výhrady se nejedná o špatný debut, kapela by však měla méně hledět na trendy a ověřené postupy zahraničních vzorů a opustit snahy o zalíbení. Potenciál na to má.