Temná ladění chladná i uhrančivá (Dark Tunes from Czech and Slovak Caves Vol II)

Poctivé zmapování gotické hudební scény Česka a Slovenska představuje nelehký úkol i pro ostřílené. Subkultura sice má jasně vytyčená pravidla, často však není jednoduché určit, kde až její vliv dopadá a zda lze dané projekty stále označit za gotické. V posledních letech se této práce zhostilo uskupení Sanctuary, jehož důvěryhodnost dokládá konzistentní manažerská, tisková i vydavatelská práce.

Dark Tunes from Czech and Slovak Caves kompiluje tuzemskou scény podruhé. Navazuje na první, čtyři roky starou kapitolu a na ploše dvou disků poskytuje co nejrozmanitější vhled do hudebního dění, které gotická subkultura přímo i nepřímo spojuje. Každému umělci je věnována, společně se stranou v bookletu, jedna skladba.

Sanctuary posluchače vrhají do mnoha hudebních proudů – některým je věnováno více pozornosti, dalších se dotýká spíše periferně. Vše vychází z popularity, zájmu a výsledné přijatelnosti dílčích žánrů. Největší porci stopáže si proto berou odnože postpunku a přímočařejší elektroniky. Stravitelnější příspěvky prolínají umělci z řad neofolku, temného ambientu nebo industrialu.

Cit pro tradici dokáže i ublížit. Většina zahrnutých umělců od kořenů příliš neopouští, ať už jde o kytarový tón z desek Joy Division a Killing Joke, vokální projev The Cure a The Sisters of Mercy nebo o obecně vytyčené regule aggrotechu a EBM. Menší originalitu doplňují klesající produkční standardy a proměnlivá úroveň angličtiny. Československé jeskyně tak dávají na odiv skladby hýřící profesionalitou, ale i záseky, které trpí „bedroom“ produkcí.

Jistou míru osobitosti kompilace ovšem nabídne. Jde o skladby, které si žánrový template hlídají, dokážou jej však ozvláštnit o aspekty, které působí nevšedně bez toho, aby daný mustr zrazovaly. V rámci charakteristického zvuku zabodují například Schwarzprior, kteří svérázný přístup k elektronice doplňují naturalistickou lyrikou. Podobně se daří i tradičněji působícím Das Funus, protože dokáží vytěžit maximum z českého jazyka. Fuj Kluk poté ve finále zaujme materiálem operujícím v nezvyklém vokálně instrumentálním kontrastu.

Silnější chvilky se skrývají i ve skladbách, které jsou sice vystavěny v rámci nastolených pravidel, ne však s příliš zjevným zdrojem inspirace. Z typických chladných strun a břitkých synthů vytrhne například ambientnější Nemuer, navazující na žánrovou klasiku Sephiroth, nebo Skrol, který v závěru skladby vytáhne hlukovější variaci na In Slaughter Natives. Předěl kompilace dále zpříjemní brněnští Epadun s neoklasickým darkwave po vzoru Dead Can Dance.

Pokračování Dark Tunes from Czech and Slovak Caves vybírá hudební projekty napříč žánry, produkčním umem i skladatalskými ostruhami, a tak umožňuje posluchači vytvořit si nestranný obraz. Upřímnost zároveň kompilaci poněkud škodí, nesvádí totiž k opakovaným poslechům. Ovšem několik momentů, které uhranou, kolekce nabízí.