Temní, mystikou sycení Root

Brněnští Root mají v metalové komunitě pověst legendy i domácích otců zakladatelů, k nimž se nejedna kapela hrdě hlásí. V roce 2016 uplynulo dvacet let od vydání ceněného alba Kärgeräs, načasování návratu do světa titulního fiktivního národa se tak po letech slibů jeví jako ideální. Nové album, které k názvu toho původního přidalo dovětek Return from Oblivion, dává jasně na srozuměnou, že Root se do zapomnění rozhodně nechystají.

Root v desítce nových skladeb jedou to, co mají dokonale zažité. Temný, mystikou sycený metal se nese spíše v pomalejších a středních tempech, dominanci těžkých riffů občas prosvětlí akustické zjemnění či housle. Úhelným kamenem, o který se Root se vždy opírali, je Jiří „Big Boss“ Valter, mozek kapely a její nejviditelnější člen, který se tentokrát dostal i na obal desky. Je to právě on, kdo do hudby současných Root vnáší onen opar mysticismu a okultní tematiku. Celkem solidně se tak daří vybudovat mystickou, ponuře pohádkovou atmosféru, ke které se Valterův projev výborně hodí. Místa, kde frontman ztrácí na hlasovém rozsahu a jistotě, zdařile nahrazuje teatrálností, v níž se pohybuje od zlověstného vrčení až k pseudooperním pasážím.

Příjemně potěší lehce nadprůměrná úroveň produkce. Všechny nástroje jsou jasně čitelné, ale zároveň dostatečně hutné a syté tak, aby se podařilo vytvořit celistvou a funkční atmosféru. Zklamáním zůstávají sólové party obou kytaristů Hanze a Aleshe AD: riffové pasáže jsou solidní, sóla však zůstávají trestuhodně bezvýrazná a hraná jaksi „aby se neřeklo“.

Po předcházejících třech spíše průměrných deskách, které kapelu posunuly až na hranu nezáměrné komiky, se Root, opřeni o starší materiál, zase hudebně i obsahově našli. Už dávno však nejsou blackmetalovou skupinou, jejich dnešní podoba má daleko k jakýmkoliv extrémním metalovým formám či šokujícím sdělením. Zároveň je zřejmé, že doby, kdy Root výrazněji čeřili vody místního metalu, jsou pryč.