Tentokrát vám krev poteče z prdele (Agoraphobic Nosebleed)

Dostává se nám první ze série čtyř EP, které si na nás Agoraphobic Nosebleed nachystali. Jedná se o pozoruhodný nápad, totiž že každý člen bude prezentovat vlivy, které na něho působily. Jako první se můžeme podívat do duše zpěvačky Kat Katz. Nachystány jsou tři songy a jejich celková stopáž činí úctyhodných pětadvacet minut. Teď už jenom zbývá se nepohodlně usadit a tortura může začít, vždyť jsme museli čekat celých dlouhých sedm let na novou desku.

Vždycky jsem měl Agoraphobic Nosebleed spojeny s extreme-grind-hard-cyber-core bordelem. Ale při prvních tónech nového EP je nad slunce jasné, že všechno bude jinak. Úplně jiný sport, jiné hřiště a odlišná pravidla. Tady se hraje stoner-sludge-doom na té nejvyšší úrovní, za tuhle nahrávku by se nemusela stydět žádná stálice tohoto žánru. Členové kapely předvádějí neuvěřitelné hráčské umění a taky, že nejsou jednostranně založeni. Občasný zvuk bicích se sice zdá až příliš umělý a digitální, ale po chvíli to ani nevnímáte. Slyšíme i odkazy na Black Sabath a Eyehategod.

Songy jsou pomalé a valivé, prodírání se bažinou nebylo nikdy během. Texty jako by neexistovaly, splývají s citoslovečnými výlevy. Z bolestivého a výbušného řevu Kat se toho moc pochytit nedá, ale z písní Not a Daughter, Deathbed a Gnaw vyčteme bolest, bezmoc a zoufalství. V Not a Daughter sice možná zaslechneme „Stop hurting me! Why are you doing this to me?“, ale jde o výjimku potvrzující pravidlo. Oficiálně by se v textech měly odrážet osobní zkušenosti Kat, která se musela starat o svou schizofrenní matku. Pro silné povahy.

Celá deska drží až neuvěřitelně pohromadě a stopáže pohybující se od sedmi do dvanácti minut jsou po několika posleších najednou krátké. Ráno si pustit a večer zjistit, že Arc hraje pořád na repeat. Tohle je pomalé mučení plné špíny a bláta a nemá to být jinak.

Your mind, a prison…