Terapie dcerou (Daughter)

Jsou to už bezmála tři roky, co se na hudebních radarech objevilo londýnské trio Daughter. Jejich debutové nahrávce If You Leave bylo vyčítáno jen to, že je příliš smutná, na což frontmanka Elena Tonra řekla: “Nikdy ode mě nečekejte nic upbeatového.” Pro spolupráci na novém albu si vybrali Nicolase Vernhese (Deerhunter, The War on Drugs) a na konci léta vyšli z jeho brooklynského studia s deseti novými skladbami. Zpěvaččina slova se na nich potvrzují.

Sedmačtyřicet minut něžných tónů na témata, o kterých žádní milenci mluvit nechtějí. Not to Disappear je albem o samotě, smutku, zapomínání a sexu. Tonra má ale dar, díky kterému její temné lámání srdcí zní jako ukolébavky, které byste nejraději poslouchali se svou drahou polovičkou před usnutím. Varování: nedělejte to, pokud se nechcete přiznat k nevěře. Už úvodní píseň New Ways vyjadřuje touhu najít si nové způsoby, jak mrhat časem, porozchodové myšlenky jsou pak rozebrány v Numbers. Daughter se nebojí ani osobních témat, jak tomu je v prvním singlu Doing the Right Thing, který je o boji s Alzheimerovou chorobou.

Ve zbytku písní se frontmanka snaží psát texty, které se méně týkají jí samé, ale pořád o stavech, kterými si prochází její posluchači. Nová deska je více lyrická a každá skladba má svůj příběh. Kompozičně je album rozděleno na dvě srovnatelné poloviny, začínající podrážděnými, až vyčítavými náměty, zatímco ty zbylé působí smířlivě. První polovina je zakončená kytarově nejlepší skladbou How a mírně nevýraznou Mothers, druhá začíná jako boxerský duel. Alone / With You ve vás zanechá pocit, že jste dostali psychický knock-out od Floyda Mayweathera, text “I hate sleeping/ living/walking alone” je ve druhé polovině přezpíván s tím, že “alone” nahrazuje “with you”. Aby toho nebylo málo, následují agresivní výpady v nejsvižnější skladbě No Care, a jestli si podle názvu myslíte, že To Belong vás uklidní, stačí počkat na refrén “I don’t want to belong”. Úlevy se vám dostane až v předposlední Fossa, která je o vzdání se nadějí. V závěru alba zní “I think I’m made of stone” a tím příběh končí.

Daughter vydali skvělou nahrávku, která si nezadá s jejich prvotinou. Na konci ledna se po koncertech po Spojeném království vydají do Evropy a Spojených států, ale do Čech na jaře nezavítají. Třeba se jich dočkáme v létě na nějakém z festivalů.