The Cutting Edge, panečku (Bob Dylan)

Bob Dylan nezahálí. Vydává řadové desky, jezdí po světě v rámci nekonečného koncertního turné a do toho neúnavně prohrabává bohaté archivy. Dosud posledním, dvanáctým příspěvkem do The Bootleg Series je (v nejepičtější verzi 18ti cédéčková) The Cutting Edge, která shrnuje Dylanovy nahrávky z let 1965 - 66, z plodného období, které vyústilo v legendární trojlístek Bringing It All Back Home, Highway 61 Revisited a Blonde on Blonde.

V notně očesané formě, která vyšla na dvojCD, se k posluchači dostává výběr alternativních verzí písní, které každý Dylanův posluchač zná jako své boty. Některé se liší jen kosmeticky, jiné značně (např. téměř rapovaný valčík Like a Rolling Stone nebo Just Like a Woman v podstatně rockovějším hávu). Na The Cutting Edge lze jasně vycítit tvůrčí přetlak, kterým Dylan v půlce šedesátých let trpěl.

Vymetání archivů je v poslední době módou, Dylan však tomuto přístupu dělá čest. Nevydává totiž nějaké výškrabky, ale materiál, který si pozornost zaslouží. Otázkou zůstává, čí pozornost má být upřena na recenzované 2CD. Největší historický a sběratelský smysl má bezpochyby nejobsáhlejší varianta, která v nezkrácené podobě přináší vše, co Bob Dylan v inkriminovaném období natočil, a umožňuje tak ojedinělým způsobem sledovat tvůrčí proces, který vedl až ke vzniku desek. Redukovaná "the best of" varianta (to je klíč, podle kterého bylo postupováno?) onen vhled postrádá. Zvláště když zjistíme, že kompilátoři se nedrželi chronologie vzniku skladeb.

„Zkrácený“ The Cutting Edge je sbírkou pětatřiceti rarit, která ukazuje sílu Boba Dylana. Ten má stále co říct a i odpad, který ve své době skončil na podlaze studia, je hodný vydání a vydá na album vysokých kvalit. Kéž by se totéž dalo říct i o písních některých současných umělců, které se dostanou na řadové desky. Odpad bych v mnohých případech slyšet nechtěl.