Třikrát a dost? (Temples)

Po dvou letech se britští Temples vrátili s očekávanou deskou Hot Motion. Tentokrát pod novým labelem ATO Records a bez původního bubeníka Sama Tomse, kterého na živých vystoupeních nahradil Rens Ottink. Kapela se prosadila v roce 2014 debutem Sun Structures, které se tentýž rok umístilo na sedmé příčce ve Velké Británii a ihned je katapultovalo mezi přední představitele psychedelického rocku.

Hot Motion uvádí stejnojmenná písnička, která zní podobně jako singly z předchozích nahrávek, včetně prvků garážového rocku typických pro The Horrors či The Black Keys. Euforicky gradujícím textem dávají najevo transformaci či znovuzrození. A hlásají jediné – jsme zpět, tentokrát ale silnější než kdy předtím. V refrénu se ovšem veškerá energie ztrácí, opouštíme realitu a letíme do říše snů. Rychlostí blesku jsme z ní ale pryč, otevíráme oči a už jsme zase strženi výrazným vokálem a pozitivní popovou melodií, která prostupuje celou písní. Tímto balancováním mezi mystikou a realitou nám Temples hned v první skladbě dopřávají to, co na nich máme rádi.

Nadšení se nevytrácí ani u You’re Either Onto Something, která svým šedesátkovým hippie nádechem a chytlavým refrénem aspiruje na rádiový hit. I textově si na ni dali záležet. Ústředním tématem je večírek – noc je den, pocit blaha eskaluje, křičící lidi jsou všude kolem a jejich malátné pohyby po pulzující podlaze se míhají před očima. Všechno se halí do tmy a objevuje se nový svět.

Majestátnost The Howl dodávají pochodové bicí. Refrén pak vyzývá k akci jako nějaký motivační pokřik, díky kterému je jasné, že měli Temples ambici vytvořit hymnu. Nakonec je z toho pouze song zahalený do klišé, u kterého si maximálně párkrát dupneme do rytmu. Naopak Step Down zůstane rezonovat podstatně déle, a to především díky kytarové lince, která dává skladbě funky vyznění. Průběh připomíná silný poryv větru, který hned prvním taktem strhne všechno s sebou, postupně zeslabuje a proměňuje se v třepotající vánek. Stejně uvolněně a nenuceně působí i její text – je na čase přestat utíkat a schovávat se.

Deska zapadá do diskografie Temples a některé skladby zní, jako by se album Sun Structures (2014) dočkalo pouze rozšířené verze. Texty jsou formálně propracovanější, ale pořád jde o jakousi sbírku různých témat, většinou v podobě emocí, vjemů, vizí či výkřiků. V těch lze jen těžko najít společného jmenovatele, který by albu dodal pocit celistvosti.

Otázkou tak zůstává, zda se Temples až příliš nedrží ve své komfortní zóně a nehrají na jistotu. Díky tomu se z nahrávky Hot Motion stává jen ničím výjimečný následovník dvou předchozích, a to i přes ambiciózní začátek plný energie a silných slov o změně a výrazném přerodu. Škoda.