Třpytky a rozkousaný rty (Pokoj25)

Tramvaje, vnitrobloky i poslední cigareta, než půjdu na stage. „Ještě jedno?“ Kulichy, náušnice, tetování, „kolik jsem jich měl?“ „No tak jo, je to jen občas.“ Probouzím se v pokoji s vysokými stropy, do jehož oken občas dolehne osamělé zazvonění tramvaje a na parapet přistane holub. Kocovina, rozkousané rty a zbytek třpytek na obličeji; krásnej den. A bude hůř je další sbírkou povídek z pražského světa barevných vran.

Vojtěch Grabač alias producent Scorn (Sebe, Hošty, Násilník ad.) započal svou sólovou dráhu loňským debutem Noční hudba. Nyní navazuje pokračováním, které sám označil mozaikou myšlenek a příběhů svého posledního půl roku. Tentokrát však sebejistěji, svérázněji a osobněji.

Oproti Noční hudbě se A bude hůř posunulo především zvukově. Okouzlení Psími vojáky tentokrát zůstalo pouze v textech a chytlavé piano-saxofonové melodie vystřídaly syntezátory. Přes aktuálněji znějící doprovod však slyšíme známé prolínání zpěvu s rapem, prokládané občasnou recitací a naléhavými výkřiky provokujícími další verše.

Z celého projektu Pokoj25 je od počátku slyšet potřeba zvěčnit tak snadno zapomenutelnou atmosféru každodenních rituálů. „Na, dej si trochu ode mě. Spálíme ty propasti v nás, jsme sami a spolu…“ My a zase idylické my. Místy až zneužívané množné číslo společně s přítomným časem uzavírá popisované scenérie do časové kapsle a vyvolává nostalgii, ve které se jakákoliv surovost a nedokonalost proměňuje v autenticitu. Romantismus veršů citově vydírá jako Kerouacův půlnoční duch nebo Zelenkův taxikář. Ačkoli by narozdíl od nich neměl mít Pokoj25 na nostalgii právo, funguje zde bezchybně.

Pomineme-li posluchačsky nejúspěšnější skladbu Ester, která se svou úderností dostala až do Velké sedmy Radia 1, nejzajímavějším překvapením nahrávky A bude hůř je sedmiminutová osobní výpověď Vojtěchu, která nás provede snad všemi typy každodenních sociálních interakcí pražského kluka. Dialogy doplňují zvonkové melodie, které svými narážkami na Noční hudbu připomínají, že se stále nacházíme ve stejném světě. V jeho rytmech se opět ztratíme jako v klapavém zvuku kol tramvaje, z něhož nás vyruší pouze hlasatelka s názvem zastávky a zazvonění odstartuje další song.

Deska A bude hůř není tak velká a plná chytlavých melodií jako Noční hudba. Ani se o to však nesnaží. Je sebehledáním ukazujícím, že v Pokoji25 není pouze piano a melancholie, ale také vysoké ambice, které vzbuzují očekávání, co přijde příště.