Ve stínu Nine Inch Nails

Když v roce 2009 oznámili Nine Inch Nails ukončení činnosti, nikdo z fanoušků nepochyboval o tom, že hyperaktivní génius Trent Reznor nedokáže dlouho sedět v pohodlí domova a těšit se z rodinného života. Očekávání se brzy naplnilo a Reznor se s Atticusem Rossem ujal soundtracku k Fincherově Sociální síti. Výlet do světa filmové hudby se vyplatil, pánové si odnesli Oscara a Zlatý glóbus. Spojení Fincher/Reznor se ukázalo natolik logické, že během roku následovala hudba k adaptaci severské kriminálky Muži, kteří nenávidí ženy. I přes přepálenou tříhodinovou stopáž, která by bohatě vystačila pro celou trilogii, se podařilo zachytit dostatek silných momentů a pasáží, což vyneslo další ocenění – Grammy. Aby toho Reznor neměl málo, rozhodl se udělat radost i manželce Mariqueen Maandig, přizval staré známé Atticuse Rosse a Roba Sheridana a založil nový projekt How to Destroy Angels.

Debutová deska Welcome Oblivion pokračuje v cestě prvních dvou EP, kde se How to Destroy Angels pokoušeli hledat vlastní zvuk, aby skončili jako sedativy nadopovaní Nine Inch Nails se zpěvačkou. Nejde přímo o výtku, kolik jiných kapel by si takový osud přálo? Novinka se nese v pomalém tempu a dává si záležet na budování temné atmosféry – typické návaly agrese se zjevují jen v náznacích. Základem skladeb je sázka na strojovně přesnou elektroniku se smyslem pro detail a nejrůznější hluky, ze kterých se následně extrahují melodie. Andělský zpěv Mariqueen Maandig je až na výjimky upozaděn a slouží pouze jako jeden z nástrojů – typickým příkladem je hned úvodní track The Wake-Up, kdy její zefektovaný hlas musí proniknout stěnou hluku a beatů, aby nám položil otázku „Is anybody listening?“.

Druhá skladba Keep it Together, známá již z EP An Omen, poslouží jako dostatečný důvod pro angažování Mariqueen Maandig, jemný zpěv na hranici šepotu a ženský pohled na milostné vztahy. Dalším z vrcholů je titulní Welcome Oblivion postavená na agresivním zpěvu a znepokojujících hlukových vlnách. S folkovou Ice Age není nouze o překvapení, v popředí okouzlující zpěv, vybrnkávání na kytaru, klavír – konečně se nacházíme na neprobádaném území. Podobný exotický nádech má i skladba How Long?, pokřivená R&B s hlasitými sborovými refrény. Nechybí ani povědomé vykrádačky NIN v podobě And the Sky Began to Scream à la Wretched, pak Strings and Attractors inspirovaná The Great Below či Too Late, All Gone odkazující k Every Day Is Exactly the Same. Závěr desky obstarává několik převážně instrumentálních skladeb, z nichž si zaslouží vypíchnout Recursive Self-Improvement, vyvolávající představy obrovského živoucího města budoucnosti jako ze sci-fi klasiky Blade Runner, a The Loop Closes, kdy se poprvé na desce chopí mikrofonu Trent Reznor a výsledkem je vynikající skladba jako vystřižená z období The Downward Spiral.

How to Destroy Angels se na novince prezentují několika skvělými songy, které se dokázaly dostatečně odpoutat od tvorby NIN, ale také nezajímavou vatou recyklující známé postupy v o třídu horších skladbách, což v kontextu dřívějších majstrštyků Trenta Reznora znamená pouze lehce nadprůměrné album. Welcome Oblivion si však pozornost zaslouží, byť jako příjemné zpestření čekání na turné a nový studiový materiál Nine Inch Nails.