Vedle mne jste všichni jenom básníci (Topinka vs. Rimbaud)

Jeana Artura Rimbauda považuje literární teorie za jednoho z nejzásadnějších básníků moderní doby. Není proto divu, že o něm vznikla spousta druhů textů: seriózní monografie, polosmyšlené romány, komiksy. Před rokem vyšla v reedici v nakladatelství Revolver Revue také kniha Miloslava Topinky Vedle mne jste všichni jenom básníci: Zlomky a skici k Jeanu Arthurovi Rimbaudovi, která v množině publikací věnovaných francouzskému básníkovi představuje pozoruhodný případ díky své opoře v dobových textech a dokumentech na jedné straně a explicitně osobnímu a emocionálnímu pohledu na Rimabaudovu osobu na straně druhé.

Topinkova kniha není typem monografie, kde by byla chronologicky vyčtena všechna věcná fakta a čtenář, tématem dříve nepolíbený, by po četbě odcházel s nadstandardními znalostmi, naopak počítá s předchozím vhledem do okolností Rimbaudova života a díla. Jména jako Verlaine, Delehaye nejsou přiblížena, podrobněji není popsán ani proslulý vztah mezi Rimbaudem a Paulem Verlainem. Faktické události z umělcova života jsou krátce shrnuté, nahuštěné na sebe, čímž vzniká jakýsi dojem chaosu, nestálosti, tedy prvků pro Rimbauda příznačných. Tato tendence se projevuje i ve struktuře knihy: text není chronologicky členěn, určité skici, použijeme-li autorova slovníku, se věnují jednotlivým tématům: Rimbaud a ženy, Rimbaud a obchod, Rimbaudův vztah k matce apod. Na konci jsou sice chronologicky seřazeny zásadní události básníkova života, přesto pokud bude textem listovat někdo neznalý, orientace pro něj bude obtížná.

Kniha se soustředí na druhé období Rimbaudova života, nepopulární, opomíjené období, kdy zanechává Francie, svého způsobu žití, ale především poezie, a vydává se do Afriky obchodovat se zbraněmi. Co přiměje geniálního umělce, jenž změnil ráz poezie před dovršením osmnáctin, vše opustit a věnovat se po zbytek života ryze pragmatickým záležitostem? Lze mezi bohémským, revoltujícím způsobem života a pozdějším působením v Africe nalézt nějaké styčné body? Topinka se na tyto otázky snaží nalézt odpovědi a opírá se přitom o mimořádné množství dobových záznamů. Text je proložen citacemi z dopisů, úředních dokumentů, deníkových záznamů a dalšími, což mu jednak zajišťuje atraktivitu a jednak ho zaštiťuje po faktické stránce.

O to překvapivější jsou poměrně časté pasáže, ve kterých do textu proniká autorovo subjektivní a citové východisko, čtenářsky mohou iritovat části typu: „Právě od Carjata je ta nádherná Rimbaudova fotografie, na které má oči jako anděl, nebo spíš jako hvězdy.“ Případně ty, ve kterých Topinka komentuje domnělé Rimbaudovy duševní postoje, například v posledních dnech jeho života, strávených ve společnosti sestry Isabelle. „Je mezi nimi propast – Rimbaud už se rozešel se všemi lidmi.“

Navzdory stabilní opoře v dobových dokumentech je text dynamický, děje jsou navrstvené na sebe, jednotlivým událostem je většinou věnována jedna věta, text tudíž působí, že je neustále v pohybu. To je vlastnost příznačná i pro Rimbauda. „Je to zvláštní, ale Rimbauda si lze představit, jen jak jde. Stále mění místo. Jde ulicí Paříže, jde polní cestou, brodí se sněhem, prchá pěšky džunglí na Jávě, jde k severními pólu, prodírá se pískem, pouští."

Je třeba zmínit i nadstandardní atraktivitu grafické úpravy knihy, různé typy i barvy písma, četné fotografie a velmi nápaditou, pečlivě vyhotovenou obálku, vše opět po vzoru Rimbaudova díla.

Vedle mne jste všichni jenom básníci je publikace ojedinělá. Nabízí podrobný vhled do života jednoho nejen z největších, ale i nejzáhadnějších a nejnepochopitelnějších autorů, kterému hold vzdává tak, jak jen může.