Výbuch bude ve dvě aneb Thee Silver Mt. Zion Memorial Orchestra

Je možné, aby postrocková kapela hrála punk? Můžou ve dvě hodiny vybuchnout hvězdy? Než zodpovíme tyto otázky, je třeba trochu odbočit a vyjasnit pár věcí. Post-rock není pouze delay pedál, co nejde vypnout. Ani osvědčené schéma tichého pidlikání s pětiminutovou gradací zakončenou hlukovým blázincem. A Thee Silver Mt. Zion Memorial Orchestra nejsou rozhodně plagiátoři ani epigoni s nálepkou „GY! BE, akorát že zpívaj“. Jsou to hledači vlastní zvukové formy. Právě ze srovnání vyplyne jejich rozdílnost, a tím pádem i jedinečnost. Zatímco černý císař je introvert otočený zády ve tmě, Zion zalévá světlem a dívá se vám do očí.

Efrim Menuck každou skladbu uvádí názvem, Austerity Blues posílá na Ukrajinu. Na konci zpívá: „Lord let my son live enough to see that mountain torn down“ - je třeba něco dodávat? Během koncertu děkuje a všichni se usmívají. Radost hrát. Radost poslouchat. Jeho nezaměnitelný vokální projev je plný vzdoru, odhodlání, smutku i naděje, stejně jako jsou jeho texty. Sociální kritika se srdcem na dlani. „All our cities gonna burn/ All our bridges gonna snap/ All our pennies gonna rot/ Lightning roll across our tracks/ All our children gonna die.“

Stejně jako nová deska je uvedena nejopravdovějšími slovy, i před Dobeškou pronese dětský hlásek: nestůj tam tak a předstírej se mnou, že ve dvě hodiny vybuchnou hvězdy. Dětská hravost a vidění světa bez hranic přesně vystihuje jejich hudbu. V momentě, kdy celá kapela zpívá „Fuck off/ Get Free/ We pour light on everything...,“ stává se refrén manifestem hudby, vyjádřením sdíleného. Některé pasáže jsou regulérními fuzzovými válkami mezi kytarou a basou, jindy zase představují doommetalové padání kamenů s freejazzovými bicími. Záchvěvy, které když prošvihnete, druhou šanci nemáte.

Housle neznamenají folk. Se zavřenýma očima není těžké je považovat za druhou kytaru, kterou Thee Silver Mt. Zion Memorial Orchestra nemají. Hlukové stěny a smyčky. Pedalboard, se kterým by si vystačil i kytarista. Hravost. Na kontrabas je očividně možné slapovat, hrát smyčcem, hrát přes zkreslení nebo si ze „špetky“ udělat trsátko a vyprásknout tremolo jak na kytaru. Někdy i v průběhu jediného songu. Kreativita nepovažuje slovo „nejde“ za odpověď. Fuck off. Get free.