Vztek s konejšivou melancholií - Circa Survive

Jak lépe oslavit desáté výročí existence kapely než vydáním nové desky? Zpěváku Anthonymu Greenovi se v roce 2004 v Kalifornii, kde se mu rozjížděla slibná kariéra ve screamo skupině Saosin, začalo stýskat po domově. Vrátil se přes celé Státy do rodné Pensylvánie, sešel se s partou kolegů ze scény a stvořil s nimi Circa Survive. Počátky tvorby mluvily jejich post-hardcorovou mateřštinou, která velmi záhy pochytila progrockový přízvuk.

Na přelomové třetí desce Blue Sky Noise se naplno projevily zadržované vlivy indie rocku, expetimentu a post-rocku, čímž byl k dokonalosti doveden jejich signature zvuk a vůbec hudební tvář: Na základě spolehlivě groovující rytmiky jsou postavené geniální aranže dvou kytar, které využívají ozvěn a reverbů tak chytře, že do sebe zapadají jak ozubená kolečka ve švýcarských hodinkách. Jen občas si Brendan Ekstrom střihne kratší, vždy velmi funkční sólo, obvykle ambientnějšího ražení. A nade vším se tyčí Anthonyho nezaměnitelný, vysoko položený poloholčičí vokál, vynikající především v nosných chytlavých refrénech, v naléhavějších pasážích puštěný až do screama – vzpomínka na staré časy. Následující album Violent Waves si kapela produkovala a vydala svépomocí a podařilo se jí tak překlenout osobní, tvůrčí i ekonomickou krizi při odmítnutí labelem.

Tvorba aktuální nahrávky Descensus byla ovlivněna vážnějším problémem – zjištěním, že Anthony Green, prezentující se svému blízkému okolí i veřejnosti na sociálních sítích jako šťastný a vzorný otec tří malých synů, vedl druhý život, ve kterém se potýkal s těžkými depresemi a závislostí na heroinu. S podporou pokrevních bratrů z kapely prošel odvykací kúrou a na novém albu se mohl vyzpívat z těžkostí, kterými prošel, i ze vzteku, který sám k sobě cítil. Snad proto je Descensus nejtvrdší deskou, kterou Circa Survive dosud vydali, a hned úvodní track Schema je toho důkazem. Následující Child of the Desert je prog rock jaksepatří, oproti tomu Nesting Dolls v půlce stopáže je uklidňující přistání v přístavu postrockového snění. Typický rukopis kapely nese předposlední Sovereign Circle, která obsahuje nejpůsobivější refrén vůbec. V průběhu alba se tak klasicky střídá prudkost a navztekanost s konejšivou melancholií a za vším je cítit stejná energie a naléhavost.

Páté řadovce není co vytknout. Co se úspěšnosti týká, asi zůstane ve stínu Blue Sky Noise, kvalitativně ovšem není o nic horší. Circa Survive si svoji úroveň s přehledem udržují.