Wavves – kalifornský punk rock pro novou generaci

Od opileckého výstupu na španělském festivalu Primavera uteklo už hodně vody (a jedno album), zpěvák Nathan Williams se zbavil ďábla alkoholu a také starého bubeníka a ke konci března vyrukovali Wavves s novou deskou Afraid of Heights.

I když se s nimi nejasná nálepka surf rocku táhne pořád, hoši tentokrát přitvrdili. Oproti minulým deskám zní Afraid of Heights o poznání monumentálněji a tak nějak vážněji než všechno, co zatím pod hlavičkou Wavves vyšlo. Cobainovský Fender Mustang, který Williams drtí, přitom není tím jediným, čím Wavves připomenou Nirvanu. V základu sice zůstávají jednoduché a na poslech příjemné pop-punkové melodie, přitom ale čas od času prořeže žvýkačkovou atmosféru ostřejší harmonie.

Dvě polohy desky jsou patrné hned od prvních tónů. Sail to the Sun zní na začátku jako xylofonová znělka k Večerníčku, ale hned po ní nastoupí minimalistická basa à la Joy Division, doprovázená kytarou, která připomíná zvuk raného britského punku. Williamsův zpěv je tradičně zajímavý sám o sobě. Jestli se melodické a tvrdší části instrumentálně pravidelně střídají, Williams je dokáže stmelit a propojit zpěvem během jediného taktu. Ve chvíli, kdy se zdá, že se Wavves začínají příliš blížit skutečnému infantilnímu surf rocku, přijde skvěle načasovaný zlom do málem grungeové atmosféry. Všechno přitom působí velice nekomplikovaně a opravdově, hudba se skvěle doplňuje se zpěvem a dohromady to zní přirozeněji než kdy dřív. A produkce je v případě Afraid of Heights dokonalá.

Zatímco minulou desku King of the Beach měl pod palcem rockověji založený Dennis Herring, na Afraid of Heights se hlavní role ujal popový producent John Hill, který spolupracoval mimo jiné i s Rihannou. Obzvlášť v libozvučnějších partech je jeho vliv patrný ze všeho nejvíc, což ale rozhodně neznamená, že by to bylo špatně – právě naopak. Díky němu mohli Wavves využít svůj popový potenciál, aniž by zanevřeli na garážové kořeny.

„I don’t wanna remember anything,“ zpívá Williams a zdá se, jako by skutečně zapomněl na všechny vlastní hudební inspirační zdroje a použil melodie a smysl pro harmonii ve zcela nové rovině. Wavves znějí jako všechno, co jste měli rádi na začátcích Green Day, Nirvaně nebo starých Radiohead, poskládané dohromady a propojené originální atmosférou, která povyšuje obyčejné vykrádání nápadů na regulérní autorskou tvorbu.

Nová deska Wavves tak umněji než kdy dřív kombinuje melodický devadesátkový pop-punk s minimalistickou, spíš stonerrockovou kytarou Nathana Williamse a k dokonalosti dovedenou produkcí tak možná definuje budoucí zvuk a směřování celé kapely. Takhle by měl znít kalifornský punk rock pro novou generaci.