Weezer se po čtyřech letech vracejí klasicky

Devadesátá léta byla pro hudební svět jedním z nejzásadnějších období. Přinesla kapely, které se staly legendární, i tucty dalších, které upadly v zapomnění a ztratily se ve spleti zaměnitelných. Když se v roce 1994 objevili na scéně Weezer, na jejichž čele stál až stereotypně vypadající "nerd" Rivers Cuomo, asi málokdo by si pomyslel, že tahle kapela tu bude i po dvaceti letech a bude bavit lidi nezaměnitelným zvukem a stylem.

Americká čtveřice nedávno vydala už devátou desku Everything Will Be Alright in the End, která přichází po dvou albech, jimž se dostalo smíšených kritik. Teď slyšíme snahu o návrat. A základ tomu položil producent Rick Ocasek, veterán mající zásluhu i na dvou ohromně úspěšných deskách Wezzer – The Blue Album (1993) a The Green Album (2001).

Tvrdý kytarový zvuk spojený s jemným vokálem, powerpopové chytlavé melodie a tzv. tongue in cheek humor, typický pro Cuoma. To všechno, pro co se Weezer stali populární, najdete taky na nové nahrávce. Pochopíte to už při první skladbě Ain't Got Nobody, po níž se Cuomo jako by omlouvá: "I thought I'd get a new audience/ I forgot that disco sucks," a mohutné kytary v Back to the Shack mu dávají za pravdu. Weezer nostalgicky vzpomínají na klasické časy rockové hudby a rockových kapel.

Tematicky jsou skladby rozděleny do tří bloků. Cuomo se v nich zaměřuje na vztahy k ženám, ostatním lidem a fanouškům a v tom posledním ke svému otci. K první skupině patří songy jako Lonely Girl, Da Vinci, Go Away nebo Cleopatra, všechny s chytlavými melodiemi a poněkud kýčovitými texty: "Stephen Hawking can’t explain you/ Rosetta Stone could not translate you." Cleopatra je z této části asi nejlepším počinem, přechází od akustického úvodu s chytlavým refrénem až k metalovým riffům. Druhé téma je až dramaticky rozvinuto v písních I've Had It Up To Here a The British Are Coming. I've Had It Up To Here vznikla za spolupráce s Justinem Hawkinsem z The Darkness a je to rozhodně znát, tyhle skladby by se však daly zařadit k těm slabším. Závěr, jak napovídá název Foolish Father, je o vztahu k otci. Pro Cuoma evidentně velké téma, poněvadž mu věnoval i trojdílný "opus" plný kytarových zvratů, sól a monumentálních melodií.

Už album Hurley (2010) naznačilo budoucí směr, na novince už zcela rozvinutý. Weezer natočili solidní materiál založený na volném konceptu. Ano, Weezer jsou kapelou, která už léta hraje podle stejného vzorce, zároveň je však jednou z těch, které to dělat umí a uvědomují si to. Everything will be alright in the end.