Young Fathers a současné kulty

Young Fathers začali kariéru jako průkopníci alternativního hip hopu dotýkajícího se sociálních témat své země, což pro skotská hudební tria není nic obvyklého. S příchodem Mercury Prize ověnčeného debutu Dead se uchýlili k multižánrovosti, zastřešující vedle hip hopu i world music, soul, africké rytmy nebo experimentální elektroniku. Na druhé desce s názvem White Men Are Black Men Too hudební barevnost doplňují o pop a rock, a to způsobem Young Fathers vlastním.

Název desky je explicitní. Na rozdíl od Kendrickovy To Pimp a Butterfly se ale nesnaží o sociální převrat, nejedná se o manifest, nýbrž o zamyšlení nad rasovou nesnášenlivostí. Young Fathers přichází s uměleckým pohledem na věc a deskou, která bude milovaná nejenom kritiky, ale i posluchači. Když kapela dostane Mercury Prize, tak je na ní kladena velká odpovědnost. Young Fathers se přes noc stali senzací, která byla nucena opustit vody undergroundu a stát se stylizovaným módním produktem. Svoji roli zvládli výborně a na nové nahrávce si udrželi autentický projev. Do pozadí ustoupily experimentální až okultní prvky a nahradila je pevná vokální popová půda.

Deska je mnohem pestřejší než předešlá tvorba, velký podíl na tom mají hravé popěvky. Za mikrofonem se střídají všichni členové, a vzniká tak jedna dlouhá vokální linka gospelového charakteru, obohacená o tři různě barevné hlasy. Rytmičnost písní evokuje pohyb, a to nejenom ten fyzický, který vás nutí nechat se svést melodií a rozpohybovat se. Young Fathers jsou kapelou v pohybu, kapelou, která se nehodlá usadit na jednom místě, ale má tendenci se neustále posouvat a vyvíjet. Tekuté hranice hudebních žánrů jsou pro jejich záměr ideálním polem působnosti.

S prvními tóny je slyšet, že si Young Fathers vytvořili nezaměnitelnou hudební značku, lo-fi špinavé beaty a čisté hlasy, klidně jim říkejme novodobý boyband. Bíločerný muž je neuvěřitelně popové album, které tyto tendence najednou přiznává, nejvýrazněji v singlu Shame. Old Rock n Roll zase upřednostňuje šamanské prvky, ale nejde o kompenzaci, rovnováhy se na téhle desce nedočkáte, jakkoliv zní méně chaoticky než debut.

Young Fathers jsou důkazem, že i na dnešním přeplněném hudebním trhu nadále vznikají jména, která vybočují. Textově i hudebně zajímavá, zahalena do tajemného pláště, skromná a excentrická zároveň. Tahle formace neopakuje klišé, ale hraje si s jednotlivými elementy, které sama odmítá pojmenovávat a přenechává to posluchačům. Přesně takhle si představuju kultovní kapelu naší doby.