Youth Lagoon jako pěstoun vesmírných rozkoší

Zadáte-li si do vyhledávače jméno Trevora Powerse, vyskočí na vás pravděpodobně šablony typu „travor powers born, age, wiki“. Lačnost po tom, kolik tomuhle typanovi z Boise ve státě Idaho vlastně je, má své opodstatnění. Ačkoli první album The Year of Hybernation z roku 2011 vydal v pouhých dvaadvaceti, vizáží byste odhadovali, že se zasekl někde u devatenáctky. Ale hudba, kterou doposud se svým cirkusem vyplodil, je syntézou snů, smrti a kosmického prachu pro náročné. Youth Lagoon se řadí do takzvaného glo-fi, jenž v sobě kombinuje a míchá samply, loopy, synťák a další zvukové vychytávky. Ideologicky jsou zástupci této větve řazeni k novodobým „dětem Slunce“, to kvůli důrazu na pozitivní a uvolněné melodie. Jenomže žádná párty nekončí uklizeným stolem. Tudíž ani Youth Lagoon nepropadá šťastným kouzlům továrny na Absolutno a hloubá o smrtelnosti.

Název úvodní skladby Through Mind and Back naznačuje, o co ve Wondrous Bughouse půjde. Budeme zkoumat vlastní mysl a způsoby vnímání okolního světa. A začnu zpříma – intro mě příliš nenavnadilo. To následující Mute už vábí na zcela jiný zážitek, je možné, že Powers tímto kontrastem zamýšlel jakýsi předěl mezi profánním a nezištnou abstrakcí mysli?

Mute vtahuje postupně. Powersův vokál, vytuněný plovoucími efekty, nezřídka evokuje Bradforda Coxe a jeho Atlas Sound. Zejména v následujících skladbách je Powers někde na hranici Coxe, Andrewa VanWyngardena z MGMT a sem tam i fistulového trdlování z Islandu, ale ve většině případů se jeho vokál drží zpět, náladu a pocity navozuje především melodie. Powers chce po posluchači, který se nechává obvykle vést hlasem, aby opustil zavedený přístup.

Mute prozradí i další věci. Wondrous Bughouse je hlasitější než ambientnější předchůdce a většina skladeb je postavena na postupné gradaci. Důležitým nástrojem bude piáno, mnohdy až barokní. Co dále? Jestliže se Attic Doctor ošívá jako Animal Collective, Pelican Man jako pinkfloydovský energeťák a Dropla je výtažkem Inní mér syngur vitleysingur, pak není příliš prostoru pro stmelující tvrzení, že je to tak a tak. Zůstává nicméně dojem. A ten je podobný poslechu zmiňovaných formací. Neříkám, že Youth Lagoon vykrádá, ani že je neposlouchatelný. Jen že Wondrous Bughouse je recyklací známého, kterou táhne vlastní záměr (nebo producent Ben H. Allen?).

Osmnáctého března oslavil spirituální Powers čtyřiadvacet a tohle album pro něj představuje významný posun.