Z mrzáčka hudební škatule - The Subways

K bicím posadil bráchu, basu dal svojí holce, chopil se kytary a opřel se do toho. Zažili start na Glastonbury, kam je dostal první singl (podivně skrytý jako bonus track první desky), jahodově blonďatý rozchod i Aspergera. Deset let po debutu Young for Eternity, který definoval jejich kariéru, přišel dlouho odkládaný eponym – sázka na jistotu.

Tradiční britské The Množné číslo se vrací s hymnami, jak jinak. Kromě zvuku všechno při starém: Billymu nejednou vybuchnou hlasivky, zato Charlotte jde hloub a její fuzz se pečlivěji schovává, Josh se pořád nenaučil hrát na bicí, stačí, že to šlape. Sto a jedna podoba lásky, když je vám kolem třiceti, a jediné, co potřebujete, je energií nabitý klub narvaný k prasknutí. Subways je zvládají vyprodat kdekoliv na světě několikrát do roka. Označení Kabáti indie rocku má něco do sebe. Z mrzáčka hudební škatule si berou klišé tak akorát, aby napěchovali songy rock’n’rollovou zvěřinou schopnou urvat strop. Škoda, že tentokrát se vykrádají okatěji, než je zdrávo. Vyvažuje to třeba „rapovaná“ Black Letter nebo klavírní Because of You a celkový dojem, ať chci nebo ne, vyvolává příjemný úsměv na rtech. Jen další deska kapely, které sluší letní fesťáky pod širým nebem, stejně jako přeplněná Lucerna. Is that enough?