Za hranice harmonie a zpět (Thurston Moore)

Zatímco předchozí sólový počin Thurstona Moorea lze, jak název Rock n Roll Consciousness napovídá, považovat za poctu rock’n’rollu, na Spirit Counsel se Moore věnuje své experimentální instrumentální rovině. A to na ploše dvou a půl hodin, což může budit úctu, stejně jako skepsi. Navazuje nejen na svou minulost v Sonic Youth, ale především na nespočetná improvizovaná vystoupení s mnoha dalšími hudebníky.

pozvánka na pražský koncert zde

První z pouhých tří rozsáhlých skladeb Alice Moki Jayne zaujme výtečným úvodem – po rozvážných ambientních tónech, které dávají vyniknout své barevnosti, a následném mohutném noiseovém výbuchu se vynoří jemná pulzující linka, sporadicky protnutá dalšími ambientními motivy a jemně rozvibrovaným činelem. Nic z toho nenaznačuje, že by skladba mohla dospět až k heavymetalově laděnému závěru. V dalších částech pak Moore využívá aranžmá, na které jsou jeho posluchači zvyklí. Z dronových hlukových stěn se znenadání vynořují jasně definované kytarové riffy, z chaosu se formuje řád. Repetitivní motivy testují posluchačovu trpělivost a tolik aktuální (ne)schopnost udržet pozornost. Změna pak přichází v momentě, kdy se zdá, že ta správná chvíle minula, a o to příjemněji překvapí. Hranice monotónnosti je však velmi tenká a někdy se nelze ubránit dojmu, že některé motivy Moore zbytečně natahuje a neodbytné tepání rytmické kytary ztrácí na zajímavosti.

8 Spring Street je nejzdařilejší píseň. Potěší výrazné použití pro Moorea typického otevřeného ladění kytary a časem nastoupí i velmi hravá melodická linka, kterou lehce narušují pokusy s netradičními harmoniemi, ozvláštňující jinak poklidně plynoucí meditativní pasáže. Naopak skladba Galaxies je nejslabší a dvanáct dvanáctistrunných kytar v ní obsažených tak vynikne především v anotaci alba. Zaujme jen industriální zvuk a syrová gradace evokující lodní sirény nebo start raketoplánu.

Thurston Moore stále promlouvá pozoruhodným hudebním jazykem a touto nahrávkou přesvědčivě deklaruje, že jeho studnice nápadů nevysychá. Na poli experimentálního a alternativního rocku pak potvrzuje, že zvukové stěny a hluk obecně slouží nejlépe k zintenzivnění výsledku nebo jako živná půda pro podtržení harmonických pasáží, nikoliv jako hlavní a jediná složka přeplácaného a rozplizlého kvazi-umění. Spirit Counsel je dostatečně stravitelné album, aby se do něj mohli ponořit i ti Mooreovi příznivci, kteří preferují jeho konvenčnější písňovou tvorbu. Marně by však na této desce hledali indierockově laděné skladby, které se objevily třeba na sólovce The Best Day (2015). Moore tentokrát hledí dál – až na samotné hranice postrocku.