Zábavná hudební archeologická výprava (Yaeji)

Za obřími kulatými brýlemi, které se před pár lety společně s mrkváči a roláky prokopírovaly skrz časoprostorovou anomálii do současnosti, se skrývá americko-korejská hudebnice a DJka Yaeji. Živé sety odehrála mimo jiné na platformě Boiler Room a legendárním kalifornském festivalu hudby a umění Coachella. Na svém druhém EP si střihla předělávku Passionfruit od Drakea a pod jejíma rukama se protočily remixy pro Charli XCX, Robyn či Calypso Rose.

Její první dlouhohrající nahrávka začíná osmdesátkovým synťákem, jako vystřiženým z databanky FM7. S každou další písní se ale prolamuje dál a dál hudební historií i imaginací. Od toxicky houseových ploch, přes k-popové reminiscence až k tomu nejlepšímu z tradice hiphopových podkladů. Ve slušivém střihu DIY estetiky vše lemují ledabyle odříkávané texty s rádoby unuděným flow. Vokál je místy deformovaný a záměrně přeefektovaný. Lehce přepíná mezi angličtinou a korejštinou. I když je hlavním nástrojem elektronika, nestaví Yaeji na charakteristických repetitivních linkách, ale neustále mění nálady a přidává nové nápady ve kterých nečekaně a invenčně mění styly. Poslech What We Drew je tak zábavnou hudební archeologickou výpravou. Zpočátku slyšíme jen další vkusně vystavěný mixtape s exotickým nádechem asijské estetiky. Opakovaným poslechem ale odkrýváme invenčně vystavěné vrstvy a otevíráme tak komplexní mozaiku jejího vnitřního světa. Přiznaný odkaz na píseň Karmacoma od Massive Attack ve When I Grow Up vlastně ani není důležitý. Yaeji předkládá širokou škálu vlastních invenčních nápadů a žádné berličky nepotřebuje.

Od prvních dvou EP se dlouhohrající debut liší hlavně uhlazenější produkcí a větším důrazem na líbivost. I přesto, že si bere inspiraci z mnoha zdrojů, si ale zachovává svou vlastní tvář. Nevinně dívčí, a přesto zrale vyspělou.