Zasnění Britové si otevřeli colu a rozjímají nad kryptoměnami (alt-J)

Album „kde se příběhy z Hollywoodu, inspirované skutečnými zločiny, prolínají s některými z osobnějších momentů členů kapely“. Tak popsali britští alt-J svou čtvrtou studiovou desku The Dream. Ta představuje jejich dosud nejniternější hudební počin.

Od vydání přelomového alba An Awesome Wave v roce 2012, kdy na sebe Joe Newman, Thom Sonny Green, Gus Unger-Hamilton a Gwil Sainsbury poprvé upozornili, se leccos změnilo. Z původní čtveřice se poměrně rychle stala trojice a ze studentů leedské umělecké univerzity se stala celosvětově známá kapela, která se dnes pyšní desítkami cen a miliony prodaných nahrávek.

Obě následující This Is All Yours (2014) a Relaxer (2017) obsahovaly alespoň jeden hit jako Left Hand Free nebo In Cold Blood. Energická chytlavá melodie a jednoduchý text zapadaly do škatulky ukázkové komerční písně a oslovili tak mnohem širší publikum. Zůstala originální poetika a specifický zvuk, na druhou stranu vždy postrádali alt-J určitou hloubku. Tedy alespoň doteď.

Novou deskou The Dream se prolíná několik témat: láska, pandemie, smrt, ale taky třeba coca cola. Úvodní skladba Bane začíná zvukem otevírané se plechovky Coca-coly se sloganem ironicky napodobujícím reklamy z poloviny minulého století: „Cold and sizzling.“ Sborové harmonie písně o absurdní závislosti na sladkých nápojích doplněné o narážky na Bibli a vzpomínky na Newmanův sen jsou ukázkou toho, v jakém duchu se bude následujících jedenáct songů nést.

Jako je tomu na většině alb alt-J, lepší kousky střídají ty horší a The Dream není výjimkou. Jedním z pilířů je euforická skladba U&ME, na které si kapela připomíná slunečný festivalový den v Melbourne, dalším je pak Hard Drive Gold, energická skladba o kryptoměnách. Optimismus pak vybalancovává hlavně tíživá balada Get Better o bolesti milovaného člověka, který během pandemie pomalu umírá. Ačkoliv se nejedná o autobiografickou skladbu, z její působivosti až mrazí.

Ústřední textař kapely Joe Newman nabízí poněkud chaotickou změť pocitů s jistotou, že ho posluchači ocení, v čemž se neplete. Po hudební stránce je tvorba alt-J rozmanitá, žánrově pestrá, odjakživa se v jejich skladbách odráží experimentování s novými zvuky, aniž by se řídili nějakými schématy. Napříč albem se míchá art pop, rock, psychedelie, blues doplněný o sborový zpěv, operní nápěvy nebo části soundtracků z filmů. Celková propracovanost, na první poslech zdánlivě náhodná, jako záhadou výborně funguje.

Diskografie alt-J připomíná dítě, které si prožilo radostné a klidné dětství, poté melancholické období puberty a nyní dozrálo do podoby, kdy se musí potýkat s problémy. Ty dospělost přináší.