Zmrtvýchvstání Muže v černém

Je to zvláštní pocit – poslouchat nejnovější nahrávku Johnnyho Cashe Out Among the Stars. Člověk byl zvyklý u posledních Cashových desek, těch ze série American Recordings, vnímat fakt, že je zpívá stárnoucí muž, který se loučí se životem a je si toho moc dobře vědom. Tento pocit u poslední desky mizí. Je to jako cestovat strojem času před rok 1994, rok prvních American Recordings.

Na albu Out Among the Stars je Johnny Cash někým úplně jiným – jak výmluvně dokládá už samotný obal. Stařec, který pomalu a jistě mizel do stínů, je najednou tím Mužem v černém tak, jak si jej všichni pamatují, v plné síle, ve světle, jako zmrtvýchvstalý.

Materiál byl natočen na začátku osmdesátých let v produkci Billyho Sherilla, ale po problémech s vydavatelstvím nebyl vydán. Nyní se konečně po letech dostává na světlo a bezpochyby zaujme čestné místo v diskografii Johnnyho Cashe. Z desky dýchá pohoda, hudební jistota a maximální profesionalita. Nelze očekávat razantní překvapení či žánrové veletoče, Cash v době vzniku neexperimentoval a dělal si „to svoje“. Dočkáme se poctivého country orientovaného na vyprávění příběhů (onen story-telling tak typický pro americkou hudbu): Příjemných romancí s humorným nadhledem (nádherný duet Baby Ride Easy s June Carter, který se nepochybně zařadí mezi jejich nejslavnější kusy), příběhů s přesahem (Out Among the Stars) i smutných vzpomínkových kusů (After All) nebo singlové She Used to Love a Lot. Out Among the Stars není Cashovým vyrovnáváním se se životem, ale čistým, radostným a bezstarostným country.

Deska zní i přes dobu svého vzniku stále moderně, přímo z ní čiší nadšení z tvorby a hraní. Zvuk je plný, se spoustou drobných zvukových detailů. Klasické žánrové aranžmá ozvláštňuje občasné zapojení orchestru či dětského sboru, na výsledném dojmu se často podílí i mandolína, která svým jemným, na sebe neupozorňujícím zvukem vytváří specifickou náladu.

Spousta Cashových nahrávek byla vydávána posmrtně, ale pocit z Out Among the Stars je jedinečný. Díky tomu, že se jedná o vydání zamýšleného celku, ne jen sebrání zapomenutých nebo vyřazených písniček, působí kompaktně a vyváženě a daří se jí vyhýbat hluchým místům. Zůstane-li posledním vydaným zářezem Muže v černém, bude to tečka důstojná, s trochou nadsázky řečeno, ukončující kariéru na vrcholu.