Ztracená forma A Place to Bury Strangers

Letošní Record Store Day přinesl spoustu krásných releasů, ale tohle EP je skutečný poklad. A Place to Bury Strangers se na posledním albu Worship sice poněkud zacyklili, ale ztracenou formu našli opravdu rychle. Vůbec první covery v historii kapely pojali štědře, natočili jich hned sedm a rovnou všechny od jedné kapely. Dead Moon je jedna z polozapomenutých (a veledůležitých) punkových part působící na přelomu osmdesátých a devadesátých let, možná teprve nyní přichází pořádně ke slovu generace lidí, které ovlivnili nejvíce. Písně Dead Moon měly vždy mírně hřbitovní atmosféru; temné, divoké a teskné nápěvy brooklynské trojici sluší, navíc jejich náladu dokáže Oliver Ackermann ještě znásobit skvělou prací se zvukem a dynamikou.

Masivní Don't Burn the Fires na úvod řekne mnohé – A Place to Bury Strangers ji interpretují s pokorou, ale zároveň jí dávají vlastní nezaměnitelnou podobu pomocí mohutného zvuku a výbušných efektů, na které má Ackermann patent. I'm Wise, Graveyard nebo Don't Look Back díky ostrému, skřípavému a často až industriálnímu soundu oblékli do nového slušivého kabátu, jejich minimalistická údernost a jednoduchost se ale neztratila. Kytara samozřejmě spílá a běsní, ovšem Ackermann efektová řádění kočíruje, aby co nejvíce vynikly stále svěží melodie. Hutností a úsporností tak 12" Strange Moon připomene doby Jesus & The Mary Chain nebo prvních alb Dinosaur Jr. APTBS tímhle releasem možná pomohli odkazu Dead Moon více než nedávné reedice, z každého tónu je zjevné, jak si tohle natáčení užili.