Zvedněte ruce a udělejte… (Kyklos Galaktikos)

Už na úsvitu věku, na počátku, stáli spolu Hrdlička s Burianem a dělali si humor. Ze světa, z klišé, z žánru. Já tam teda ty Die Antwoord chudých nenašel. ale co uši neslyší. srdce uvidí. Záleží asi (pr)o koho tluče a jakého města barvu nosí. Nebo kdy s kým a za kolik. Vrána, Sýkorová, ňadra, dětští zajatci na vrcholu Prahy, kam ještě cvakání orloje nedolehlo, zato mačeta a Kamil už byli na světě. Plížením-plazením vpřed nekonečným tunelem, za zlem, strachem a nevinností.

Další tragédie, ptáte se? Že nás to nenapadlo dřív! Nač stahovat kaťata dolů, když stačí vnímat náznaky. Jestli to nevyšlo čtyři roky nazad, kdy se ještě brali rukojmí, tentokrát se bez splnění požadavků míru nedočkáte. Ani po tom všem. Ruce vzhůru, SWAG zahodit a pochcat benzínem. Sifon se nepije, MyChcemeSlova nejsou pouhou doménou, ty nemehlo! Oproti strojovému listování lexikonem zazní metafora jako prase (strýček Saum odpustí). Umlčet bušení a dunění dětským mumláním je krvák, co má Srpski miris v tabatěrce na předpis proti nervům. Mačkat ovladač nepomáhá, všechno se posere a nezbývají než oči pro pláč nebo zlámat studu hnáty nepřiznanou fascinací žaludkem na vodě. Jak daleko se dobelhá, by nikdo nečekal. Ani novinář, ani reportérka přežvýkávající mediální kecy tupým klukům. Ta jedovatá neopatrnost, ta neučesaná drzost. Ani křovinořez nepostačí k pročesání místa činu. Rovný kšilt zohýbali kleštěma na lámání prstů, a tak Cenzura neprošla přes cenzora. Kdo by ji čekal, může rovnou po svých pěti šestkách na čtyři a klanět se. Kdo chce složit zkoušku, musí být (m)učen. A tak je to odpradávna, co stojí Praha na pilířích za tři pětky. Diktát vyzývá k mnohému, ale jistotám zdrhá, co mu obě římské nožky stačí. Takoví my nejsme, takoví jste Vy a neschováte se ani za oponu. Komu patří tady ta kabela, jak velká je mezi lovci mezera, kolik stojí ta třpytivá nádhera a kam se poděla támhleta kapela? Na každou další odpověď položí hydra dvě otázky, ten tunel je nekonečnej. Zrob, oros, zakousni se do jazýčku, zakukli se do bordelu a až pak to zvaž. Stejně neutečeš, v cíli čekaj nehody, a jestli chcete slyšet jeden příběh o smrti, tak já vám ho řeknu. Nehoda je totiž tragická náhoda a hádanka není tajenka. Břicha jsou plná ticha, dítě tluče hlavou o roh, beat k lesu čelem plaší výry virválem přidrzlých opic, nahých a bez sak. Kostely se řítí k zemi. Fasujte strach a nejistotu šeptavě zpívajících fašounů a sundejte pilotky. Vesmír neposlouchá, vesmír hystericky křičí a plive do uší těm, co ukradli Detektor Rapu z Popelnice na Molu, jenže neslyšet nebolí, přitom hledat je potřeba až za zrcadlem, i když to trvá. Čím dýl - tím míň. Čím víc - tím dál.

Temnota alba je plná náhod, ale česká deska roku hned z kraje není žádná náhoda. Ta první zdarma, ta druhá za kolik chcete. Překonávání sebe sama na úkor předbíhání ostatních? Tak to má být, ať se stane cokoliv. Moje ozvěna, nebo tvoje odpověď? Nebojím se spálit o vlastní horkokrevnost, třeba si to zasloužím. Tak se ukažte!