blbka na rajzu: Spectaculare I. (bvdub vs Irisarri)

Tomuhle říkám hudební smog. Anebo: mám obavy, že to bude servírování kýče. Jiné hlasy, jiné pokoje. Ale těžko se tomu vyhnete, když loňské album Rafaela Antona Irisarriho se jmenuje The Unintentional Sea, tracky Daybreak Come Soon a sám seattleský zvukový hledač vyznává francouzské existencialisty a Malého prince. Když si dáme čistý ubrus pod talíř, je tu projekce (Dan Gregor, Dušan Urbanec) impozantní velikosti a kvadratický prostor DOXu (pokud lze o sociálním rozměru architektury mluvit matematicky). Projekce s obligátně přiléhavými přírodními motivy se nabízela, naštěstí to nebyla jen zprasená National Geo. V nejlepších momentech propojení zvuku a obrazu se odkrývaly špehýrky, ve kterých jste nepoznávali ani vlastní hudební zkušenost, ani zasuté představy. Irisarri tkal barevné dronové koberečky a vyšíval v nich kytarou, praskání lemovalo a pulzní beat do něj dělal krásné dírky. Vůbec by mi nevadilo, kdyby dostal prostor srovnatelný s bvdubem.

Ne že by si ho Brock Van Wey aka bvdub nezasloužil nebo ho neuměl využít, dokonce v nastaveném čase, kdy už jako by dokončil sestavený program, ale nikdo se neměl k odchodu k šatnářům, přidal i něco 2-stepu. Protože to umí. Jinak se jeho set, stejně jako aktuální album I'll Only Break Your Heart, nese ve znamení vokálů. Oč rozmanitější jsou beatové vzorce a přidávané zvukové vrstvy, o to delší a nanicovatější jsou ambientní pasáže, ten vesmírný chumel před velkým třeskem, až příliš doslovné a dlouhé zárodečné něco. Když k tomu přidáte ještě vokály a efektně abstraktní projekci, je zaděláno na malér. Pokud vydržíte, neustálé zmnožování vokálů se dostane přes level "sladké", nakumuluje se do tvárného moře hlasů, které se vcelku hravě přesunou do vaší hlavy a vydávají se za váš vlastní šelest, nemáte nic proti, znáte je, pak se z toho stane ultrahutné pozadí a teprve na něm začíná bvdub přidávat další zvuky/vrstvy, ano, middle of nowhere IDM má svoji sílu. Je otázka, jestli to musí být právě takhle, jestli chcete holku, které je blbě oblečená. Ale když už jste v ní, uvnitř jejího srdce, mluvíme-li v intencích alba, není co řešit. (Obal desky je citovej rýč jako prase.)

Meditovat nad kýčem u takové příležitosti, jakou je Spectaculare? Je to luxus, vím. (A židle! Zapomněl jsem na židličky...)

ps: Gatefold card sleeve k desce I'll Only Break Your Heart: “In the depth of winter, I finally learned that there was in me an invincible summer.” Albert Camus