blbka na rajzu: Spectaculare II. (Tantehorse / Bohren and Der Club of G.)

To máte tak: jdete na pohybové divadlo s živým hudebním doprovodem a nečekáte nic, stejně jako všechno. Protože Miřenka Čechová s Tantehorse se umí prosadit i venku a Bohren and Der Club of Gore jsou obecně uznávanou veličinou dark jazzu (přibližně Badalamentiho instrumentální Twin Peaks minus drozdi). Přišli lidi na fyzické divadlo, přišli lidi na velkoformátovou kapelu a pak taky ti, co přišli na průnik, abych nikomu nekřivdil, takže bylo vyprodáno několik dní předem. Nefotilo se, aby byl zážitek nepřerušovaný reklamou, sedělo se z ticha a Studio hrdinů je pro tyhle manýry dobrým prostorem.

Rád bych řekl, že nerozumím pohybovému divadlu, ale není to čínština, naopak hlas vypravěče/vnitřní monolog pokládám jinde než v literatuře (jistěže jsou výjimky) za špatně používaný nástroj aka berli. Zlomenou. A když na začátku příběhu o tanečnici, která špatně snáší dril (taky o dívce znásilněné vlastním snem, etc.) slyším, že toto není příběh sebevraždy, je to takový spoiler, že hned vím, že mi ujel vlak, už včera. Dovysvětlování. Raději bych zůstal v divácké nejistotě, protože ta těla... ta těla jsou absolutní. A kdyby zůstalo slov jen co názvy cviků hrdinčina alter ega, akorát.

Představoval jsem si, jak probíhala spolupráce mezi Tantehorse a Bohren, kolik to tak muselo zabrat času a nakolik by místo jednoho nebo druhého bylo dosaditelné cokoliv jiného. Samozřejmě že je to famózní, je rozdíl, jestli tři údery metličkou zahraje Thorsten Benning nebo Pepík Náplava. Takže dojem byl silný, v přítmí dlící kapela přihrávala pomálu a krátké úsečky, ovšem málo by vám to připadalo vždycky, protože každý jejich tón je nutné nechat doznít xnásobně, zkuste třeba právě vyšlé album Piano Nights, kde si kritici všímají poněkud kratších kusů (a ne, na pianu ty songy nestojí). To byl taky spoiler (a reklama v jednom).

Abych to dopověděl: při ohlížení abecedy pohybového divadla jsem došel sotva na začátek, protože procházející figura ženy, částečně odhalené tělo v pohybu, čárky a tečky končetin a nekonečný eros, jakkoliv jsou postavy smutné a příběh tíživý, vás neustále oslovuje, neustále učí své slovotvorbě. Nejkrásnější syntax, nejlepší jazyk na světě.