Blues bez obav (Blues Alive 2021)

Dramaturgové a organizátoři míní a covid mění. Jako by nestačila snížená kapacita sálu, kontroly u vchodů, zábradlí před pódiem zaručující potřebný odstup od vystupujících… Teď ještě změny v programu. Kvůli karanténě odřekla na sobotu naplánovaná Druhá tráva, v pátek očekávání Švédi Black River Delta zrušili koncert dvacet hodin před začátkem.

A tak se z druhého festivalového dne stala v podstatě středoevropská přehlídka s legendárním headlinerem jako vyvrcholením večera. Začátek patřil nadějím, které si teprve prošlapávají svou cestičku. Ale pokud budou vznikat kapely jako domácí Foxy Mama nebo polští The Muddlers, není třeba se o budoucnost blues bát. Obě uskupení nabídla žánrově aktuální pojetí: Prvně jmenovaní lovili ve vodách procítěného soul-blues à la Prince, druzí notně přitvrdili a do svižného zvuku přidali i dávku tvrdého rocku, dvě skladby letošního oslavence Boba Dylana a hlavně měli v čele zpěvačku, což je jev letos nevídaný. Obě vystoupení spojovala i pochopitelná nervozita, ta se postupně vytrácela.

Pomyslnou soutěž o největší ansámbl ročníku letos vyhrálo desetihlavé těleso Full Flavour Orchestra. V čele s Markem Hlavicou, který je jinak festivalovému publiku známější coby moderátor celé přehlídky, se postarali o první vrchol pátečního večera. Název nelhal, tohle nebyl žádný odvar, ale pořádně hutný bujón plný chuti, který funkoval, bluesoval i souloval. Jak se mu jen zachtělo. A kdo by řekl, že se cimbál stane plnohodnotným nástrojem zrovna na bluesovém festivalu? Velmi osvěžující vystoupení spolehlivě zahustilo sál šumperského kulturáku.

fotogalerii z druhého festivalového dne najdete zde

Klobouk dolů před organizátory. Ohlášené Black River Delta nahradila domácí – nejen v geografickém slova smyslu, tihle lidé jsou na Blues Alive jako doma – akvizice Hoochie Coochie Band. Dřevní blues i hypnotické repetitivní figury z delty Mississippi byly přesně to, co to po trojici „moderních“ kapel chtělo. Z řešení za minutu dvanáct se stal dost možná největší triumf druhého dne, který byl navíc v závěru okořeněn i účastí bluesového písničkáře Jana Fice. Odezva? Masivní. Taková, že ji možná ani parta kolem Honzy Švihálka nečekala. Zklamání z neúčasti švédské kapely vyprchalo zatraceně rychle.

Blues je očividně životodárná energie, častý slogan „Blues Is Keeping Me Alive“ nelže. Stačí se podívat na Ricka Estrina. Akční sedmdesátník, harmonikář a zpěvák, barový bluesman i šarmantní bavič a hlavně neskutečný příval energie jištěný svou kapelou The Nightcats. Ne nadarmo drží cenu Blues Award za skupinu roku. Legendy nejsou legendami jen tak pro nic za nic. Estrin navíc ukázal, že v jeho věku není třeba hudebně žít z podstaty. Kruh se uzavřel – mladí do bluesového vření teprve vstupují, generace zasloužilých umělců zůstává a stále září. Bluesová energie proudí dál.