Botanist s kolektivní sadbou

Otreborova blackmetalová zahrádka rok po vydání EP splitka (Botanist, Oskoreien ‎– EP 3: Green Metal / Deterministic Chaos) opět ožívá. Tentokrát je na ní však rušněji. Není to jen Otrebor, ale hned celá družina kolem Botanist, která za přípravami nového alba stojí. Proto změny ve vokální složce, proto zmínka o kolektivu v podnázvu. Collective: The Shape of He to Come.

Botanist nicméně drží nastolenou tvář a zvukově zůstávají jasně identifikovatelní. I novinkový přírůstek těží ze zcela unikátního přístupu, co se týče black metalu: cimbály místo kytar, zelená místo černi, kytička místo pentagramu. Botanist přitom nerezignují na žánrovou špinavost, a třebaže novější dílky nejsou již natolik syrové jako jejich předchůdci, kapela zbytečně nekrásní.

Kolektiv zahradníků se snaží být pestrý, neopakuje se únavná šablonovitost několika písní dlouhohrajícího předchůdce (VI: Flora, 2014). Botanist si pomáhají žánrovými přesahy, slušně pracují se změnami temp a nálad. Setkat se můžeme jak s poklidnými pasážemi se sbory, tak se sypačkami, jež tradičně doprovází nervní vokál řídícího pěstitele.

Vrcholy přicházejí se sborovými nápěvy – kapela jich užívá se střídmostí, tak, aby se vyhnula nadměrné pompéznosti. Hůř bývá ve společnosti čistého black metalu. Ten se nejednou drží tápavých melodických linek cimbálů, triviální rytmiky, a nedokáže tak zvukově bohatším momentům adekvátně sekundovat.

Druhým problémem je občasná nesourodost materiálu. Jde především o dvě nejkratší, veskrze poklidné skladby (intro a intermezzo), které působí v rámci celku nevýrazně a zbytečně odpočinkově. Ve chvíli, kdy se klid a zuřivost setkávají na ploše jedné ze tří desetiminutovek, je hned veseleji. Tady Botanist umí.

Touhy vyvíjet se a zároveň neopustit originální hudební vizi si samozřejmě cením. Botanist mám však nadále zafixované jako ty, u nichž bývá nástrojová zajímavost podpořena adekvátní skladatelskou silou jen místy. Podobně, jako tomu je na ploše letošní kolektivní práce.