Buržoazie z Žižkova (Deaf Heart)

„What the fuck is this shit? Play a real song!“ Deaf Heart těmito slovy uvádějí poslední skladbu novinky Caligula a shrnují její základní nastavení. Pražská formace, která samu sebe označuje jako „buržoazii ze Žižkova“ nebo „zkaženou modrou krev tuzemského rocku“, nadsázkou nešetří. Jádro kapely, zpěvák Thomas Lichtag narozený ve Spojených státech a kytarista Michael Vácha, po předchozích dvou deskách ještě přitvrdilo a současně odlehčilo a Caligula obsahuje dvanáct krátkých skladeb, z nichž některé sázejí na obhroublý zvuk nástrojů i zpěvu, jiné drnkají na struny lehčeji.

Úvodní Deal Is Off či částečně rapovaná Beach Towel patří mezi ty zemitější – můžou za to silně zkreslené kytary, celkově hutný zvuk, křik reflektující název kapely („my heart is deaf!“) i zpěv prohnaný efekty, nezdráhající se vulgarismů. Punková 1994 s chytlavým refrénem a charakteristickým „ajajaj“ vznikla při houbičkovém výletu kapely, rozverný klip se siláckými prvky jako zlaté zuby a potetovaná polonahá těla zase během pobytu na Bali.

Příjemné uvolnění přichází s písní Riot, rytmicky našlápnuté pasáže zdůrazňují téma vzpoury, ať už mají Deaf Heart na mysli tu v římském vojsku nebo nadčasově v různých vztazích. Na zapamatovatelném riffu stojí i singl Cigarettes, který má i výraznou basovou linku a jako rozchodová (nebo jen krizová) píseň se dotýká vedle citů třeba i sociálních sítí. Jako rána do zad působí akustický kousek Don’t Let Them Take it, jehož srdceryvnost působí jako parodie na slaďáky („I swear I love you – till the day that I don’t“), zároveň hutný celek uvolní, než se dostane zase k těžším kalibrům jako Bromance MMXXIV. Další zvukové prvky vnáší píseň Ice, spojující synťákový riff s rapovými slokami a refrény zahrnujícími stadionové „oh oh oh“.

Na české scéně tak vychází album s anglickými texty, které stojí za poslech, ovšem v té správné náladě. Deaf Heart se inspirovali postavou římského císaře, symbolem krutovlády a nekontrolovatelné vášně, v textech proto nechybí válečné výrazy, slova o chladnosti citů se ale dají chápat i obecně. Hudebně se titulnímu symbolu snažili přiblížit někdy snad až moc na sílu – „tvrdost“ skladeb místy nepůsobí přirozeně, což ale vyvažuje celkový nadhled.