Čavalenky – Čekáreň

V aktuálním, únorovém Full Moonu, v tzv. slovenském čísle jsme mimo jiné přinesli rozhovor s rapperem Rudou Danihelem neboli Čavalenkym. Bylo to jedno z nejpohodovějších a nejuvolněnějších interview v historii magazínu, a oč byla domluva složitější, o to jednodušší to nakonec mělo průběh. Rozhovor nazvaný Ludé ščá od smíchu vedl Jakub Šíma, kterému Čavalenky rovněž… odvyprávěl – nejsme si jistí, jak to nazvat, pro podobnou performance ještě není termín – povídku, která už se do tištěného čísla nedostala. Pro lepší kontext je zde uvádíme v plném znění a pozor – stejně jako rozhovor i sama povídka je pro zachování autenticity v záhoráckém dialektu, který se pohybuje na pomezí slovenštiny, moravských nářečí a češtiny. Teď už má slovo Čavalenky:

Nejdem pres mrtvole, aby si někdo pustil moju skladbu, o to mi nejde. Já su spíš takový terapeut. Ale rap tě dokáže dostat i do šílenstva. Stalo sami to párkrát, že mňa nenechal text spat. Prostě sem to musil dokončit, vymýšlal sem si nějaký príběh. Lebo něvěnuju sa už iba rapu a rapovým textom. Všetko sa to děje v rámci slov, ale není to len rap. Začal som napríklad robit literapptúru a sú to vtipné storky. Som sa tak rozhodl, protože ty texty sú takové drsné, protože život je drsný a nechci zesměšňovat něco, co je dúležité. Proto som sa rozhodel robit to z druhé strany mince, protože mňa sa dějú strašné píčoviny, nad kterými sa rozum pozastavuje a začal som robit vtipné historky, která vyprávám po koncertě do mikrofonu bez beatu a ludé ščá od smíchu. Tak su rád, že sa někdo zabáví nad tím, jaký som trúba. Ti tady múžu zahaluzit, že se múžeš z teho zapálit jointa a zasmiat. Klidně ti dám nějakú povídku. Menuje sa to Čekáreň.

Čekáreň

Stačí se podívat len na to, co sa děje okolo

Lóve bokem, které platia dovolenky doktorom

Čekací doba pro tych, co nemajú lóve, hotovo

Klopání zakázané, no sme tu jak pro koho

Vedla mňa týpek, který došel tri hodiny zpátky

Došel tak skoro, otvírá mu nadrbaný vrátný

Na lačný žaludek si má jít doplnit vápník

Došel sem jak prvý, no predběhli ho už pátí

Čekáreň je místo, kde si čas krátíš

Luštěním sudoku, mám pocit, že sa už zblázním

A další mňa predběhol doktorúv známý

Cez dvera čuju, opatrně sa sklání

Od nudy si čítám letáky chorob

Hotový horor, žena neveděla, měla porod

Krátěním volného času, študuju prvú pomoc

O co, že sa u ťa skor, než by doktor došel pomoct

Čekáreň plná, jak keby to má být hotel

Malé děcko kričí, mami pojď mi utrít sopel

Tetka zo snu do mňa cez hodinu žďurá loktem

Tlačí mňa bokem, cítím sa jak její postel

Malé děcko si běhá hore dole

Žena, co s ním došla radši poví: není moje

Začínám být vzteklá, ojej

Sedaška klúže jak olej

Z dlúhého sedění mi začínají bolesti kolen

Oproti mně stále někdo smrká

Smrká tak, že absolutně neví smrkat

Místo kapesníku rukáv

Hnusné je se naň ho kúkat

Hotové muka

Na rameni cudzí ruka

Prosím vás pane doktor, už otevrete dvera

Lebo prísahám bohu, z někoho si spravím kebab

Moč mi chce vyletět z těla

Záchod sa použít nedá

Od šesti od rána na něm sedí nějaký děda

A ve chvíli, keď myslím, že na mňa doktor zapomněl

Otevrú sa dvera a oni idú na oběd

Nic ani s pardónem, sto ludí na chodbě

Vzduch, co sa nedá dýchat, došli sme na pohreb

Už jich vidím, plné bruchy ledva idú

Něco cez hodinu, nevím asi žrali rybu

Mama mi píše zprávy, Rudy eště chvílu vydrž

Eště máš hodně věcí, které musíš dneska stihnút

Hotovo, konec, už su s nervama v koncoch

Páčim dvera, ze kterýma sedí náš pan doktor

Vážně nerad otravuju, ale su tu proto

Buďte taký dobrý a potvrďte mi prosím toto

Odborným výrazem sa kuká na papíre

které mi takýmto tempem potvrdí za týden

Chytá sa za brýle

A jak som došel do ňútra, tak sem išel zpátky ven

A proč? Protože čekání v čekárni je horší než být na samotké

Vážený pan Danihel, dlužíte lóve na zdravotke