Chodím po… Colours

Protože moje práce v rámci Full Moonu je v redakci Nad dopisy čtenářů, musím hned zkraje vyřešit jednu obligátní. Mám pár kamarádů, a jo, jsou to všechno muži, kteří pořád papouškujou, že Pohoda je lepší než Colours. Lajnapem především, říkají mi to na potkání každý rok a u každé příležitosti, ale vlastně ani na jeden z festivalů nejezdí. Podle mě je to pohlavím, genetickou dispozicí a tím, paradoxně, že jsou ze severní Moravy. O tom něco vím. Co nevím, co neumím, je schopnost vědět předem, jaké co bude. Ale umím číst. „První dáma popové revolty,“ prohlašovali Colours o Mø. Otázka je, jak dlouho ta revolta trvá, když tu hraje po pěti letech podruhé, o jaké hnutí jde a jak hodně nebezpečná revolta to bude. Nadsázka vs. marketing. Kalhotky mají stejnou gumu jako trenýrky a rakvička v cukrárně jede stejnou rychlostí jako ta na cintorín v Porubě. „Přidrzlá panna podruhé na Colours. Festival ohlásil zpěvačku MØ, elektropopovou fantazii,“ psala média. Hm.

Richie Hawtin na druhé největší stagi byl osobitý tah. Pro nahodilé posluchače žádné terno, ti do atmosféry nepřidají nic a přelejou se jinam, taky brzdí tancechtivé. Navíc poměrně chladné techno není pro každého. Mám ráda Hawtina a není to proto, že jeho beatové linky jsou jako syrové mrdání v pět ráno u kolejí. Rosa je na dosah, přesto daleko, myšlenky někde mezi tím, o dalším nevím. Prostě techno. Zvuk byl pěkný, jako když si zlomíte nehet o kolejnici a zazvoní to o kilometr dál. Ozvěna lásky nebo tak něco.

fotogalerie z festivalu najdete zde, ale i tady a tu

MØ. Líbí se mi, když se někdo snaží ovládnout prostor, který je mu velký jako seprané gaťky. Když zpívala Prosím, zůstaneš, aspoň než zapadne slunce? byla jsem už dávno na cestě do jejího srdce. Bylo to kapku dýchavičné, na druhou stranu to, co tam předváděl režisér s živými záběry na projekčních plochách za ní, bylo dojemné. Velmi civilní, velmi sexy. Černobílý hajtek.

Mikrospánek, proberu se v knajpě u Husova sadu, troleje ještě nejedou. Kluk říká: „Seš namrdaná?“ Ona živě mžourá, má třpytky pod očima, které ještě hodinu předtím znamenaly štěstí, teď už jsou jen rozmazanou otázkou.

Festivaly se liší headlinery, ale daleko spíše tím, čím se člověk dostane do nějaké úrovně spokojenosti. Ta není ukazatelem kvality obecné, ani osobní. Message.