Články / Reporty

Černý muž v bílém světě (Michael Kiwanuka)

Černý muž v bílém světě (Michael Kiwanuka)

Adéla Polka | Články / Reporty | 14.07.2022

Forum Karlín se pomalu zaplňuje, využívám příležitosti a mířím do první řady. Následně se ohradí dáma v černém, že hlídá místo kamarádovi. Couvám o krok dál, načež mě on vyzve, ať se o první řadu podělíme. Na Michaela Kiwanuku přece nechodí nekamarádští lidé, napadá mě. Amelie Siba nesměle pozdraví a pokouší se okolo sebe vybudovat intimní atmosféru, kterou jí rozboří doprovodná kapela. Efektivně vystavěné aranže v obří hale obstávají. O čem mluví do mikrofonu zůstává tajemstvím. Možná je zaskočená davy pod sebou, nicméně publikum je k předkapele nesmírně velkorysé.

Podsaditý muž v kostkované oranžové košili, z ohromných vlasů má upletené malé dredy, se chopí kytary s přilepenou růží až poté, co nastoupí všichni z jeho kapely, která spolu se dvěma vokalistkami rozvíří příznačnými repetitivními tóny prostor mezi ní a publikem. Těžko říct, jak zaplnil Kiwanuka Forum z dálky, z první řady bylo možné vnímat jeho pokoru a zvláštní hráčskou samozřejmost, která z jeho osobnosti vyzařuje.

S jeho příchodem se ansámbl ztiší, jako by si dávali navzájem slovo. Dynamika, která se bude během koncertu mnohokrát opakovat. Jemné tóny a kývavý rytmus songů, místy chraplavý hlas Kiwanuky, neopakovatelný soulový projev, jehož podobu neodmyslitelně doplňují doprovodné vokály, nositelky silných emocí. Za jejich místy nepochopitelně plné výšky a extrémní hlasové polohy je publikum odměňuje živelným potleskem. Neubráním se lehce závistivé myšlence, tohle umí jen Afroameričanky.

fotogalerii z koncertu najdete tady

Sál je nadšený, dva roky všichni čekali, až koncert proběhne, a Kiwanuka si je toho dobře vědom. Po pár písních děkuje, že přišli, a vyjadřuje radost z toho, že může opět stát před tak plným sálem. Mezi ním a lidmi se vytváří milé pouto, všichni zpívají s ním a mají pocit vítězství, vydrželi, přečkali špatné časy. Kontrastně vůči celkovému dojmu působí disco koule vévodící poli několika kruhů na pozadí, od nejmenšího po největší. Jenže když zazní dynamické „I´m black man in white world,“ proměňuje se song v nadupanou taneční skladbu, koule dostává prostor a už z něj neuhne. Stává se z ní měsíc koncertu, středobod, kterým je ve skutečnosti malý muž pohupující se s kytarou. Jako by se usmíval, zpěv cedil skrze zuby, až si nejsem jistá, že dolehne do posledních řad. „One more night till the morning“ mě provází až do metra, kam si odnáším zážitek, ve který jsem doufala.

Info

Michael Kiwanuka (us) + Amelie Siba
12. 7. 2022 Forum Karlín, Praha

foto: Mária Karľaková

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Opäť doma (Pohoda 2024)

Richard Michalik 12.07.2024

Na flákanie nie je príliš priestor, trojboj Arlo Parks - Skepta - James Blake čaká.

Odpojené (Bear Stone 2024)

Ema Klubisová 11.07.2024

Po dvoch dňoch sa neznáme tváre stávajú známymi a z krátkej pauzy na wc sa môže stať popíjanie chorvátskeho piva Karlovačka s päťdesiat ročnými metalistami pod mostom.

Na konci kolonády (KVIFF 2024)

Štěpán Nezbeda 09.07.2024

Směs nespokojenosti, nadšení, znechucení a odchodů ze sálu vyvolal i všeobecně nejočekávanější kousek z kategorie chytrých žánrovek, v Cannes vychvalovaná Substance.

Vajbit Kafku v Siřemi (Deziluze 2024)

Pavel Novotný 05.07.2024

Vjíždíme do Siřemi. Vlaštovky tu sedají na nízké elektrické vedení a loví všudypřítomný hmyz. Není náhodou každý festival tak trochu Woodstock?

Zbraně tiché i hlasité (Kim Gordon)

Alžběta Sadílková 04.07.2024

Ačkoli je jejich energie nakažlivá, publikum jí se zvláštní apatií vzdoruje. Ke konci vystoupení dav šumí kousavými poznámkami nejen na účet interpretek.

Nostalgie a technooptimismus rybníka (Rosnička 2024)

Viktor Hanačík 02.07.2024

Půlnoc přeje experimentálnějším slotům. Kryjou se tu dvě zásadní věci, hybridní futuristický set oloongbru, zakladatele pražského labelu Yuku, a posttrapová vize tria Awoo.

Hlad po větší intenzitě (Chelsea Wolfe)

Václav Valtr 26.06.2024

Vzhledem k technickým nedokonalostem vyzněly nejlépe písně folkové, pomalé a komorní, tedy zkrátka ty, které netrpěly nedostatkem rvavé kytary.

Tři dny v Barceloně (Sónar 2024)

Zuzana Malá, Lenka Pittnerová 21.06.2024

Dostalo se nám škály zážitku, od experimentální scény, bohaté nabídky projektů v rámci doprovodného programu, které téměř vždy zahrnují AI, techna v gigantických halách i barcelonského fashion weeku.

Still moving (Respect Festival 2024)

Akana 19.06.2024

Na každém ročníku Respect Festivalu se najde něco památného, jedinečného, něco, co i po letech zchátralým paměťovým buňkám napoví: „To bylo tenkrát, když…“

All kinds of rock for all kinds of people (Rock for People 2024)

Eva Karpilovská 17.06.2024

Hlavně chill. Co na tom, že se kolem vás pohybují tisíce lidí. Jsme tu přece všichni kvůli hudbě, tak proč si ji kazit malichernostmi?

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace