Michal Smrčina | Články / Reporty | 23.11.2023
Kdo by se nebál do Divadla Hybernie. Toto místo si příliš nespojuji s kapelami typu Laibach. Pořadatelům z Obscure Promotion se v tomto ohledu podařilo něco výjimečného, ale není takový snad každý koncert Laibach? Na druhou stranu, hořkost z rozpačitých snímků Iron Skies mi mnoho důvodů k očekáváním nedávala, když jsem tušil, kudy se bude ubírat linie jejich vystoupení.
Koncert na sezení? Opodstatněné, jde totiž hlavně o spektákl, podívanou, promyšlený i živelný prodej konceptů. Na začátku jsem spíš nevěřící, neusnu během souvislého podání EP Love Is Still Around? Neslušelo by tomu víc pražské planetárium? Možná ano, ale právě se mi před očima rozvíjí vesmírná, kovbojská balada, o osmi částech. Přitom jeden stejný hudební základ, píseň, v mnoha polohách, pojmenovaných dle všemožných nálad, látek i planet. Zemi i Měsíc jsme zničili, míříme na Mars v krautrockovém marši, abychom se nakonec propadli do mrazivých, ambientních ploch.
Následuje intermezzo na pivo a cigárko. Je to vhodné rozptýlení, protože druhá polovina se už ubírá jiným směrem, pochmurnějším, více dystopickým. Industriální tvrdost ostře kontrastuje s variací na předchozí country, krautrock či ambientní plochy, co jsme slyšeli v prvním dějství. Nemusím asi představovat subversivní estetické ataky Laibach na oči i uši, pohybujeme se na pomezí kýče, propagandy, něčeho ničivého i osvobozujícího. Návštěvníci v depešáckých, potažmo vojenských uniformách cestou ze sálu vrávorají, už jim také není nejméně a do Prahy vážili cestu z různých krajů – tuzemských i zahraničních. Sám taktéž mířím kamsi k toaletě, přesto mě staronové, poslední album Sketches of the Red Districts fyzicky rozkládá a skrze výpravné blikání rudě zabarvených reflektorů sotva nacházím dveře. Při návratu mě vítá projekční plátno v plamenech a na něm hořící Putin, Laibach se rozhodně nevyhýbají aktuálním tématům, když navíc dokreslují jejich étos.
fotogalerii z koncertu najdete tady
Jestli se druhé dějství neslo ve znamení války, poslední praví „repent“. Nápravu však cover ikonického tracku Sympathy for the Devil nepřináší, spíš rýsuje další rudé obzory. Závěr už sklouzává blíže k duchu Iron Sky, podvratnému, epickému popu. Skladba The Coming Race je známou stálicí, zatímco The Engine of Survival patří k novějšímu repertoáru. Přitom jde o rearanžovanou verzi doprovázenou skupině věrnou zpěvačkou Donnou Marinou Mårtensson. V setlistu navazuje na další cover Leonarda Cohena, Future. Je to příznačné. V eklekticismu a nuancích kapely se ztratí snad každý a ztracení je to příjemné, i když někdy míří až k zatracení. Poslední track doprovází střídavě se rozsvěcující nápisy „Maybe Not / Maybe Yes“. Bude encore?
Je. Když pak vycházím ven, říkám si, že jsem po delší době zažil něco výjimečného. Místy nemístný pocit nějakého cringe si ospravedlňuji, že to přece k divadlu někdy patří. Navíc když za sebou protagonisti táhnou už čtyři dekády existence. Was ist Kunst, Marinela Koželj?
Laibach (sl)
20. 11. 2023 Hybernia, Praha
foto © kubuthor
Jiří Přivřel 18.09.2024
Vodu ohřeju na plynu a na nádvoří hučí agregát. Vašek Adam z Jednoty je zcela nad věcí a ujišťuje mě, že dnešní program to utáhne...
Marek Hadrbolec 16.09.2024
Svítí tu bílý nápis Macocha, do uší se dere agresivní zvuk kytar a zpoza bubnů zběsile tepe srdce rokle.
Mimi Filova 12.09.2024
Samotná cesta na miesto činu, iba na skok z autobusovej stanice, ktorá je súčasťou skanzenu rozpadávajúcich sa slovenských staníc, predpovedá festival...
Jiří Přivřel 12.09.2024
Vodomil, GbClifford, ježunka, Gnäw, kuňka, Šimanský & Niesner... sobota u vody.
Václav Valtr 10.09.2024
Očekávání bylo poněkud zkaleno, když přišlo oznámení, že vokalista Rully Shabara nedostal vízum a Senyawa bude vystupovat jen v poloviční sestavě. Ta měla eso v rukávu.
Václav Valtr 09.09.2024
Heilung moc dobře vědí, co dělají, a tak pokud se cynickému divákovi občas honilo hlavou, že jde o show hlavně na efekt, záhy na to zapomněl, protože jen seděl a…
Dantez 08.09.2024
Po krátkém tichu přechází chladná modř do krvavě rudé, nejde přitom o velebení někdejších krví brocených činů. Poslední fáze patří Deathcrush, první nahrávce Mayhem.
Akana 08.09.2024
V jednu chvíli na pódiu kvílí a cvrliká i pět nástrojů najednou a jako nerozborné spřežení vytváří plný, a přece vzdušný sound, v němž si kytary nijak nepřekážejí.
Filip Peloušek 04.09.2024
Není tajemstvím, že na Moody Moon Noize hrají prostory stejně významnou roli jako to, co se v nich odehrává. „Kdybych neměl fotky, nevěřil bych, že se to stalo.“ My taky.
Michal Berec 25.08.2024
Vystupujúc na zastávke Zitadelle berlínskeho U-Bahnu si všímam chlapíka, ktorý otvára fľašu piva o automat na lístky.