Články / Rozhovory

Dobrá věc se prosadí sama - Polí5

Dobrá věc se prosadí sama - Polí5

Michal Pařízek, maxim | Články / Rozhovory | 07.04.2016

Polí bylo od začátku pět a roků je najednou už dvakrát tolik. Josef Jindrák, hlava a duše vydavatelství nazvaného podle povídky Ladislava Klímy Jak bude po smrti, patří mezi nejaktivnější hráče na domácí hudební scéně. Oslavy završení první dekády existence vydavatelství Polí5 proběhnou v sympaticky spikleneckém duchu (8. dubna v Malostranské besedě), ostatně podobně jako veškeré jeho aktivity. Přes mnohdy až příliš dokonalá utajení a poněkud chaotické vlny, ve kterých tituly labelu vychází, se Polí5 pomalu ale jistě blíží stovce položek, z nichž nejeden zdobí různá ocenění. S Josefem Jindrákem o sarkasmech, soukromí, společných dovolených a krizích, ve kterých je třeba dělat si radost.

Dekáda – to zní slavnostně. Bilancuješ? Kolik jsi vlastně za ta léta vydal titulů?
Deset let je hrozně moc, vidím to sám na mladším synovi, který se narodil, když jsem Polí5 zakládal. Na nějaké bilancování není moc čas, mám pocit, jako kdyby to bylo včera a mezitím jen vyrostla další generace. Musím se věnovat hlavně aktuálním věcem, ale tím, jak právě připravuju Benefici pro Polí5, tak se k tomu okruhem zase vracím. Spočítat přesně tituly podle katalogového čísla není tak jednoduché, protože jsem začal od devítky, čímž jsem vzdal hold svým neosamizdatovým aktivitám Manuzia. Některé tituly se nakonec nerealizovaly a jejich čísla jsem už neobsadil, další jistě vyjdou, ale mají zpoždění třeba dva roky. Ale dá se to zjednodušit – dosud je venku nějakých devadesát titulů.

Ty nejlepší labely se vyznačují tím, že u nich většina interpretů zůstává, pokud je tedy nějak dramaticky nepřerostou. Mluvím třeba o Constellation nebo Thrill Jockey – funguje Polí5 na podobné bázi?
To je složitější. Nemohu si nikoho doživotně zavázat, takovou pozici nemám a ani nechci mít. S kapelami se potkáváme, když jsme si oboustranně prospěšní, po čase je možné se rozejít, anebo spolupráci zopakovat. B4 je taková kmenová buňka a je pravděpodobné, že spolu budeme do smrti, ale když třeba přijde nabídka od zahraničního labelu, já je držet nebudu. Ale buďme realisti, oni budou má ozdoba, já jim budu platit realizace – spokojenost na obou stranách. Když se nehraje o velké peníze, jde všechno plynule.

Ono se to dá taky obrátit – ty nejlepší kapely nemají zapotřebí skákat od jednoho vydavatele k druhému. A zase zpět – nejsem tak silný, abych svým kmenovým projektům mohl vydávat desku každý rok, protože se prostě z prodejů nezaplatí. Pokud najdou jiného blázna, mají spíš můj obdiv.

Když z druhé strany, tak úplně – proč by tedy kapely měly u Polí5 zůstat, co jim můžeš nabídnout?
Já kapelám nic neslibuju. Možná v tom je to kouzlo, nemažu nikomu med kolem huby, že tady je to nejlepší a co všechno pro to udělám. Naopak, většinou to i kapelám rozmlouvám, slovy Ondřeje Ježka: „Opravdu je potřeba to vydat, není už těch desek na světě moc?“ Je to spolupráce, kooperace, partnerství, spolčení, naladění na stejnou vlnu, nevím – prostě hodně věcí se dělá líp v nějakém družstevním nadšení.

Kapela nahraje desku, tím se vyčerpá, finančně, ale i energeticky, nemá už pak sílu platit další výdaje, dohadovat se v lisovně nebo tiskárně. Oni rozumí hudbě, možná nahrávacímu studiu, ale ne objednávkám, fakturám, daním či distribuci. Uleví se jim, když tohle někdo zařídí. A hlavně začnou patřit do nějaké party, už si je leckdo dokáže dát do souvislostí, už nebudou tak titěrnou kapkou v oceánu. Spousta kapel samozřejmě žádného vydavatele nepotřebuje, protože mají silnější nervy nebo jsou prostě solitéři a chtějí mít dohled nad vším...

Pokračování rozhovoru o neobyčejném nakladatelství Polí5 najdete v magazínu Full Moon #59.

Info

Live!!!
5+5 let Polí5 (Benefiční festival)
8. 4. 2016 19:00
Malostranská Beseda, Praha
www.facebook.com/events/457105317815103

foto © Elina Richter

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Martin Mazanec, Nela Klajbanová (PAF): Pro nás je pořád východiskem „pohyblivý obraz“

redakce 29.05.2020

Před pár dny PAF ohlásil nové aktivity, což byl důvod, podívat se zblízka na jeho nejen zimní aktivity.

Martin Reiner: Brno je literárním centrem a vždycky bude

Adéla Polka 28.05.2020

Povídali jsme si o chystaném křtu knihy, kterou vydalo Druhé město ve spolupráci s Hostem, jenže sedět s literátem u oběda znamená dozvědět se mnohem víc...

David Macháček: ... aniž bych se přetvařoval

Jiří Přivřel 27.05.2020

Novinář David Macháček už sedmým rokem vyfotí alespoň jednu fotografii denně a ještě ten den ji spolu s dvojverším zveřejní na Facebooku. A dělá toho víc. Rozhovor.

Michal Kočan (Underdogs'): Chci donutit lidi přemýšlet

Jarmo Diehl, su, ScreamJay 26.05.2020

Víte, že Underdogs' zdaleka není jen klub? Je to komunita i promotérský kolektiv, který organizuje Fluff Fest. S Michalem Kočanem o plánech do budoucna i vzniku jedinečného kolektivu.

Vstupní prohlídka: Raptor Koch

redakce 25.05.2020

Hudební škatulky pro něj nejsou hluboké ani dost vysunuté, freakpopovou písničku rádiového charakteru střídá lo-fi ambient. Je to blázen, nebo ne?

Douška vydavatelská: XION

redakce 21.05.2020

XION se pokouší překlenout žánrové škatulky, chce představovat zajímavou hudbu z různých koutů vesmíru, hudbu jako eklektické místo s vášní a entuziasmem.

Alexandr Smutný (#zazivouhudbu): Vytváříme kulatý stůl pro všechny

Michal Pařízek 20.05.2020

K výzvě Za živou hudbu se přihlásilo téměř 3 000 lidí, vyšly desítky různých článků a objevilo se také několik disputací. Co si o ní myslet celkově? Rozhovor.

Vstupní prohlídka: Liem

redakce 20.05.2020

Vladimír Jaške je na klubové scéně známý především jako energický kytarista s neopakovatelným rukopisem, z projektů Munroe nebo 2Cold.

Full Moon 10: Editorské tipy Viktora Paláka

redakce 13.05.2020

"Vždycky jsem rád pozoroval, jak celá řada autorů roste," říká Viktor Palák o tom, co je na práci editora nejlepší. Ke kterým textům ze své kariéry ve Full Moonu doporučuje…

Full Moon 10: O smutném méďovi. Rozhovor John Congleton (us)

waghiss666 13.05.2020

Aby bylo jasno: nikdo není takový mílius jako práve John Congleton. Prý že je v L.A. se svou prítelkyní, je tam teplo a má se fajn. "Tenhle týden nepracuju, beru…