Články / Reporty

Dock, Bardo a standardy

Dock, Bardo a standardy

Veronika Mrázková | Články / Reporty | 20.10.2019

Umíte si představit situaci, kdy se majitel podniku postaví do dveří svého, mezi lidmi oblíbeného klubu, aby při vybírání vstupného všem osobně vysvětloval, že je potřeba být během koncertu opravdu potichu? V ostravském klubu Dock vypadal přesně takhle boj s ignorancí minulý týden. Dock je v mnoha ohledech přístavištěm pozitivní deviace - koncepční parties pro dospělé, hudební objevy ze všech koutů světa, groove jamy, snídaně, které sbližují, rezidence techno platformy... Kluboví návštěvníci ale často staví program na druhé místo, jsou tu stovky těch, kteří pokud si chtějí dát pivo, nechtějí u toho ani hekaly, ani drncálky. Umělec má jen tolik prostoru, kolik mu vyčlení bezohledné, anebo ohleduplné publikum. Jistě, všichni máme zkušenost s arogancí. Občas se najde i nezvykle silná vůle netolerovat ji a jít naproti pozoruhodným zážitkům stůj co stůj, i za cenu nesouhlasu štamgastů.

Co všechno Dock hájí a představuje? Nezapomenutelnými byly koncerty Enest, Erith, Ochepovsky, Go March nebo Bulp. Ještě si živě pamatuju, jak v Ostravě nebylo na co zajít celé týdny (pomíjím-li jazz a související styly), teď lze za muzikou vyrážet vícekrát do týdne. V Docku navíc přibyla sklepní scéna pro skutečně undergroundové požitky malých hloučků (nese trefný název Otvor Stage), zvětšilo se hlavní pódium, přijedou Bert & Friends, Never Sol, Bára Zmeková, interpreti z Polska, USA. Jak dokážou provozní primárně nehudebního klubu tolik produkce utáhnout, když na koncert chodí stěží menší desítky nadšenců, těžko povědět. Každopádně v úvodu zmíněné rozhodné gesto majitelů zajistilo první opravdu ničím nerušené vystoupení. Přijel projekt Bardo.

Tvorba na pomezí poezie a folklóru a zvláště pak jímavý projev mazlivé Sisy Fehér v triu. Nemusela prosit o pozornost, všechno znělo, bylo slyšet, mohlo promlouvat. A pokorný poslech Bardo potřebují, protože jsou pokory plní. Stejně jako líbezných trylků a povážlivých výšek, ve kterých vám ještě není nedobře. Sisa tvoří a zpívá hudbu připomínající třeba Dorotu Barovou, Beatu Hlavenkovou nebo Katarzii (speciálně v songu Ona). Také houpe, lehounce a bezchybně vyslovuje a vládne jazykem, sdílí silné zkušenosti, věří na zvukomalbu. Písně jako Ráno nebo Jelene uchlácholí i velké vzteky, Zore nebo Jarabinu stačí slyšet jednou, abyste si melodii dokázali vybavit i týden na to.

Večer s Bardo v Docku zůstane milníkem, skvělým otevřením nové sezóny, která se může přiblížit metropolitním standardům. 

Info

Bardo
10. 10. 2019 Dock, Ostrava

foto © Jan Lapčík

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Hromadná meditace s Ólafurem Arnaldsem

Adéla Poláková 21.11.2019

Arnalds se vrací s otázkou, zda v České republice vstávají lidi skutečně ve čtyři ráno, jak mu namluvil kolega-violista. Publikum se dá do smíchu.

Blahodárný vliv dlouhé cesty z Hostomic aneb O pomnožných jen slepě (Charli XCX)

Michal Smrčina 18.11.2019

Jestli si mě Charli XCX nemusela stoprocentně získat v rámci poklidného, mondénního poslechu, pak lze tvrdit, že její živá přítomnost je divoká a strhující.

Blues Alive: Oslava svobody

Jiří Vladimír Matýsek 17.11.2019

I v sobotu se držela laťka kvality na vysoké úrovni a nijak se neubíralo ani na obdivuhodné pestrosti, s níž se podařilo letošní program postavit.

„Que me des diez euros!“ aneb bikram jóga v Underdogs’

Cyril Nováček 17.11.2019

Do vůně stále doutnajících santalových tyčinek nastupuje punková diva z Compostely s kuklou na hlavě a hned od začátku pouští jednu vlnu breakcoru a drum and bassu za druhou.

Dav roztopený chladom... (Mayhem)

Lucia Banáková 17.11.2019

Jednorožce, zvratky a poctivý nórsky black metal.

Blues Alive: Neobyčejní a obyčejní

Jiří Vladimír Matýsek 16.11.2019

Blues is life, blues is alive (and well). A taky může nabývat spousty podob.

Hey, How Ya Doin’? (De La Soul)

David Bláha 15.11.2019

De La Soul předváděli veteránsky bezchybný rap poháněný roky prověřenými beaty. Setlist ale nebyl nostalgickým přehráváním debutové desky...

Blues Alive: Třikrát jinak. A The Stooges

Jiří Vladimír Matýsek 15.11.2019

Personal Jesus od Depeche Mode nebyla ten večer jediná píseň, která na bluesových pódiích moc často nezní.

O čem stojí za to zpívat (The Lumineers)

Anna Valentová 12.11.2019

The Lumineers předvedli show adekvátní svému jménu, přesto celému večeru chyběl nějaký skutečně výjimečný moment.

Hádanky z Utrechtu #4: Všechno je, jak má být

Michal Pařízek 11.11.2019

O duchu ve stroji se bavíme staletí, Holly Herndon to dokázala obrátit vzhůru nohama – pomocí strojů vytvořila emoce tak důvěrné...