Články / Reporty

Dock, Bardo a standardy

Dock, Bardo a standardy

Veronika Mrázková | Články / Reporty | 20.10.2019

Umíte si představit situaci, kdy se majitel podniku postaví do dveří svého, mezi lidmi oblíbeného klubu, aby při vybírání vstupného všem osobně vysvětloval, že je potřeba být během koncertu opravdu potichu? V ostravském klubu Dock vypadal přesně takhle boj s ignorancí minulý týden. Dock je v mnoha ohledech přístavištěm pozitivní deviace - koncepční parties pro dospělé, hudební objevy ze všech koutů světa, groove jamy, snídaně, které sbližují, rezidence techno platformy... Kluboví návštěvníci ale často staví program na druhé místo, jsou tu stovky těch, kteří pokud si chtějí dát pivo, nechtějí u toho ani hekaly, ani drncálky. Umělec má jen tolik prostoru, kolik mu vyčlení bezohledné, anebo ohleduplné publikum. Jistě, všichni máme zkušenost s arogancí. Občas se najde i nezvykle silná vůle netolerovat ji a jít naproti pozoruhodným zážitkům stůj co stůj, i za cenu nesouhlasu štamgastů.

Co všechno Dock hájí a představuje? Nezapomenutelnými byly koncerty Enest, Erith, Ochepovsky, Go March nebo Bulp. Ještě si živě pamatuju, jak v Ostravě nebylo na co zajít celé týdny (pomíjím-li jazz a související styly), teď lze za muzikou vyrážet vícekrát do týdne. V Docku navíc přibyla sklepní scéna pro skutečně undergroundové požitky malých hloučků (nese trefný název Otvor Stage), zvětšilo se hlavní pódium, přijedou Bert & Friends, Never Sol, Bára Zmeková, interpreti z Polska, USA. Jak dokážou provozní primárně nehudebního klubu tolik produkce utáhnout, když na koncert chodí stěží menší desítky nadšenců, těžko povědět. Každopádně v úvodu zmíněné rozhodné gesto majitelů zajistilo první opravdu ničím nerušené vystoupení. Přijel projekt Bardo.

Tvorba na pomezí poezie a folklóru a zvláště pak jímavý projev mazlivé Sisy Fehér v triu. Nemusela prosit o pozornost, všechno znělo, bylo slyšet, mohlo promlouvat. A pokorný poslech Bardo potřebují, protože jsou pokory plní. Stejně jako líbezných trylků a povážlivých výšek, ve kterých vám ještě není nedobře. Sisa tvoří a zpívá hudbu připomínající třeba Dorotu Barovou, Beatu Hlavenkovou nebo Katarzii (speciálně v songu Ona). Také houpe, lehounce a bezchybně vyslovuje a vládne jazykem, sdílí silné zkušenosti, věří na zvukomalbu. Písně jako Ráno nebo Jelene uchlácholí i velké vzteky, Zore nebo Jarabinu stačí slyšet jednou, abyste si melodii dokázali vybavit i týden na to.

Večer s Bardo v Docku zůstane milníkem, skvělým otevřením nové sezóny, která se může přiblížit metropolitním standardům. 

Info

Bardo
10. 10. 2019 Dock, Ostrava

foto © Jan Lapčík

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.