Články / Sloupky/Blogy

Fanouškovská #1: David Bowie

Fanouškovská #1: David Bowie

martin | Články / Sloupky/Blogy | 04.08.2012

Jak se jeho žena Iman svěřila v nějakým holčičím plátku, David Bowie sedí doma, maluje a věnuje se dceři. Nic neskládá, nevystupuje, zato úspěšně terorizuje své fanoušky vydáváním různě speciálních edicí svých starých alb. Jaká úroda pro magora (fanouška), který ochotně otevře peněženku, kdykoliv se kolem hvězdy něco šustne. Třeba vloni. Album Station to Station (1976) patří rozhodně k tomu lepšímu, co z Mistrovy dílny vypadlo. Ale upřímně – já ho mám na cédéčku už skoro dvacet let, pak jsem si ho musel pořídit v Rykodisc verzi (1993), taky vyšel digitální remaster (1999) a Japonci před pár lety přispěchali s mini LP replica edicí (2007). Jenže letošní special edition je zajímavá proto, že obsahuje spoustu hudby i informací navíc, a to nemluvím o deluxe edition, ve které je to samý plus ještě mnohem víc. Myslíte, že se spokojím s deluxe, kde už je fakt asi všechno? Kdepak... Musím mít obě.

Proto tak rád jezdím do Barcelony, kde je poblíž bulváru La Rambla ulička, ve které pořídíte spoustu bootlegů. Proto miluju Asii, kde koupíte na stánku spoustu fejků, na kterých jsou přeházený názvy skladeb, spousta textu v čínštině, malajštině, co já vím, všechno vypadá jako rozsypanej čaj a občas vás překvapí, že disk má úplně jinej obsah než obal. Zkrátka tohle všechno dohromady tvoří sbírku a ten, kdo se takto pinoží, není magor, ale sběratel. Ale jedno druhé nevylučuje. Ano, mohl bych strávit měsíc na internetu a všechno si to objednat dohromady, vysolit celej roční příjem a pak to všechno mít doma, ale to bych se ochudil o radost muškaře, který šmejdí řekou a čeká, kdy se mu na háček pověsí štika. Když vejdu do obchodu s cédéčky, tak se mi rozbuší srdce, nemůžu se odtrhnout, prohledám novinky, bloumám mezi regály a pak to stojí spoustu peněz, ale hlavně nakonec dorazím ke štítku David Bowie, kde pečlivě osahám konečky prstů všechny obaly se značnou nervozitou, kdy na mě vykoukne obal, kterej neznám.

A jestli všechny nahrávky poslouchám? No dobře, aspoň jednou jsem si pustil všechny, ale třeba u bootlegů málokdy víckrát. Kvalita nahrávky je leckdy neslučitelná s ušima normálního posluchače, ale o to tady vůbec nejde. Jde přece o sbírku. Na internetu jsem našel databázi Bowieho bootlegů a spadla mi čelist. Paráda, tohle se reálně nedá sehnat ani během deseti životů, takže nemusím propadat malomyslnosti, že už mám všech jeho třicet osm oficiálních desek ve většině verzí, a tudíž bude brzy po zábavě.

Space Oddity *1969
Majorem Tomem to začalo asi nejen pro mě. Hit. Tuhle skladbu jsem slyšel z rakouského rádia O3 někdy kolem svých dvanácti let, v půlce osmdesátých, bez hudebních souvislostí, někde mezi Duran Duran, Sandrou a jinými mými oblíbenci těch let. Nezapomenutelný zážitek, jméno David Bowie se dostalo pod kůži. Dramatická sloka přecházející v bombastický refrén, akustická kytara, spousta melodie a opravdu kosmická atmosféra. Ještě že jsem tehdy neviděl klip, Bowie v něm vypadá fakt příšerně. I když pořád v intencích svého budoucího alter ega Ziggyho Stardusta... Každopádně v půlce osmdesátek, kdy jsem tuhle krásu objevil, byl Bowie popový hrdina první velikosti, duety s Tinou Turner, Mickem Jaggerem nebo Freddiem Mercurym hovoří za vše. Když jsem koukal na rakouské televizi na záznam koncertu z Bowieho Serious Moonlight Tour, nestačil jsem se divit všem těm dechům, odbarveným vlasům, tanečkům a megalomanské atmosféře, srovnatelné snad jen s tím, co dělal Michael Jackson. Křehká Space Oddity vyčnívala, zbytek jsem lehce odzíval, snad mimo Ashes to Ashes, kde se vrací Major Tom, hrdina Space Oddity. Řekl bych, že tohle bylo blbý načasování na seznámení s Vévodou. Byl jsem ještě moc malej a Bowie králem diskoték.

Absolute Beginners *1986
Tenhle song pořád hrálo rakouský rádio a u nás se to nedalo nikde sehnat. Abych zapůsobil na spolužačku ze třídy, koupil jsem v Alfa pasáži vinyl (cédéčka, šmarja, ještě nebyly) Let’s Dance za 120 kaček. Jenže za totáče u nás vycházely desky s letitým zpožděním, takže na desce z roku 1983 tahle úžasná skladba prostě být nemohla. Na spolužačku jsem tehdy sice nezapůsobil, ale vinyl se uhnízdil na mém gramofonu a posléze i v mé hlavě. Filmové skladby šly Bowiemu vždycky skvěle – Absolute Beginners je působivá píseň, klenutá melodie, ploužák pro holky. Tahle singlová věc válcuje celou Bowieho tvorbu druhé půlky osmdesátých let, mrkněte na YouTube na klip, odpustíte mu i tentokrát hrozný peroxidový vlasy.

Heroes *1977
Berlínská zeď. Těsně před revolucí jsem objevil avantgardu – placky Low, Heroes a Lodger, na kterých spolupracoval s Brianem Enem, jsou z úplně jiné galaxie. Bowie rezignoval na komerční úspěch a hledal cestu ven z drog, frustrace, slávy, Ziggyho Stardusta. V Berlíně. Srovnejte s Nickem Cavem, stejné město, genius loci. Hypnotický rytmus, silnej text, soundtrack k dospívání. Tohle si člověk snadno zamiluje. I v obrázcích to funguje – hubená silueta zpěváka nasvícená reflektorem zezadu. Rockotéky ve Véčku – tehdy byly za hrdiny kapely z labelu 4AD, gotika Sisters of Mercy, Bauhaus, Siouxsie, The Cure. A Heroes:

I can remember
Standing, by the wall
And the guns, shot above our heads
And we kissed, as though nothing could fall
And the shame, was on the other side
Oh we can beat them, for ever and ever
Then we could be Heroes, just for one day

Info

Vyšlo ve Full Moonu #9> / 2011.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Cesto-pics.jpg no.3

Mária Karľaková 26.05.2020

Cestovanie nie je len o tom dostať sa na dané miesto, je o objavovaní, slobode, hľadaní, o prítomnom okamihu o tom, že samotná cesta je cieľ.

Singletone: Protomartyr – Worm in Heaven / Processed By the Boys

Štěpán Sukdol 17.05.2020

Iggy Pop o Protomartyr prohlásil, že jsou ta nejlepší kapela, co dnes v Americe mají. Postpunková parta z Detroitu slaví dekádu působení na scéně dvěma singly, brzo deskou.

Jako zabít naději

Michal Pařízek 15.05.2020

Uvolňování opatření pouhým zvyšováním kapacity kulturní akcí je úsměvné a jak již bylo řečeno, vychází z naprosté neznalosti prostředí a problematiky. Co bude dál?

Šejkr na doma: Na viděnou

Michal Pařízek 30.04.2020

Po půlhodinovém telefonátu s Brendonem z The Kill Devil Hills jsem chtěl psát o tom, jak se bojí o svoji hippie sestru... Poslední Šejkr na doma je tu.

Šejkr na doma: Spi sladce, potvoro

Michal Pařízek 29.04.2020

Gejzír vtipu a humorných situací – načala to Kateřina Konečná plamennou obhajobou maršála, který přišel o pomník, pak jsme viděli rozhořčeného Bohumila Pečínku a celé to završil Barťák.

Šejkr na doma: Básníci a bábovičky

Michal Pařízek 28.04.2020

„Tepláky jsou nové džíny.“ Někdy není jednoduché udržet si zdravý rozum, při sledování novinových titulků v poslední době je to ještě o poznání těžší.

Šejkr na doma: Ambulance horkých nápojů

Michal Pařízek 27.04.2020

Chybí mi kavárny. Možná víc než co jiného. Chybí mi jejich atmosféra, podivným způsobem kombinující ruch a klid, stejně jako možnost ji sdílet.

Sám doma #2: O křehkých lidech

cyril kosak 26.04.2020

Trocha mizantropie nikoho nezabije aneb o víře v dobrého člověka v časech nejen pandemických.

Šejkr na doma: Nedělní kino

Michal Pařízek 26.04.2020

Dnes to trochu odlehčíme filmovými tipy. Máme neděli a lenošení u obrazovky se prostě nabízí.

Šejkr na doma: „Now here's a little story, I've got to tell...“

Michal Pařízek 25.04.2020

Bylo to 23. února roku 1995. Polovina devadesátých let nebylo moje úplně nejlepší období, moc jsem toho nedělal a to, co jsem dělal, mě moc nebavilo.