Články / Sloupky/Blogy

Full Moon 10: Editorské tipy Maxima Horovice

Full Moon 10: Editorské tipy Maxima Horovice

redakce | Články / Sloupky/Blogy | 02.04.2020

Deset let časopisu znamená i deset let textů. To je sakra hodně a kdo se v tom má vyznat. Za dobu naší existence vyšel nespočet recenzí, reportů, sloupků, editorialů nebo profilů a byla by škoda je všechny nechat jen papíru. Archivy jsou mocné, a ačkoliv se Full Moon rok od roku vyvíjí, máme rádi všechny texty, které jsme za dobu naší existence poslali do světa. Co lépe zachycuje nálady doby než hudba, která jí vyhrávala do kroku? Co lépe odráží vnitřní svět redaktorů než písně, které jim na repeat běžely ve sluchátkách? Deset let je dobrá příležitost k tomu takové záznamy protřídit, vytáhnout na světlo světa nejvýraznější z nich a vydat je online. Navíc není od věci připomenout staré kusy i lidem, co si cestu k časopisu našli třeba až později.

Kromě šéfredaktora mají o všech textech, které se do jednotlivých čísel dostanou, přehled především editoři. Požádali jsme je, aby vybrali tři, které se jim za jejich kariéru ve Full Moonu zapsaly do paměti nejvíce.

Začínáme Maximem, který vybral Apaččinu Frontstage, editorial z čísla #25, typicky divoký sled úvah and životem, prací, odpočinkem a hudbou: „První text musí být od Apačky. Článků napsala moře a všechny byly skvělé a bylo úplně jedno, jestli píše recenzi, report, cestopis nebo filozofickou kuchařku. Nejraději jsem měl její úvodníky, ze kterých je zřejmé, že Apačka měla dar psát tak, jak mluvila, což neumí skoro nikdo,“ říká Maxim. Následuje report Wovenhand od Pavla Vulterýna aka Spoonmana: „Jeho text se jmenuje Pokora je dar. Spoonman, stejně jako Apačka, psal sice o hudbě, ale taky hodně o svém životě. Častokrát jsem se dozvěděl, jak to má s holkama, jak se mu bydlí a jak přežívá v Londýně, ale jeho články obsahovaly navíc zvláštní, tu více, tu méně protivné morální gesto, které jsem miloval.“

Maximův výběr zakončujeme výživným duelem Michala Pařízka a Jakuba Peřiny nad deskou Amor Fati kontroverzního francouzského hudebníka Bertranda Cantata odsouzeného za vraždu vlastní ženy. V době #metoo opravdu ožehavá diskuze na téma zločinci a jejich díla. Svou poslední volbu textu z roku 2017 Maxim hodnotí věcně: „Michal je jako vždycky chytrý a diplomatický, Jakub v sobě tentokrát potlačuje píčuse a zamýšlí se nad umělcem i sám nad sebou.“

Full Moon 10: Frontstage #25

Měla jsem rozepsaný parádní editorial o hledání smyslu lidského života v moderní společnosti, dost možná nejlepší text, jaký jste kdy četli. Trochu Huxley, trochu Guevara, a navzdory snahám obou editorů jsem ani jednou nepoužila slovo "vykuř". A když už jsem fakticky popírala Gracusův teorém (o tom, že deterministé jsou jasnovidci), uvědomila jsem si, že by to šlo udělat i líp. A tak jsem to smazala. (čtěte dále)

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, Velká Británie

V každým z nás je kousek kovboje. Je jedno, jak dlouho člověk sám sebe přesvědčuje, že country je hudba pro vidláky a trampy - vůně kůže, tabáku a prach mezi zubama vás stejně nakonec dostane. Stejně tak každej věří v Boha. Je jedno, co lidi říkaj, lidi říkaj spoustu hloupostí. Čím dál se od toho člověk snaží utéct a přesvědčit sám sebe, že on ne, že on je ostrovem sám pro sebe, čím víc o tom přemejšlí, tím víc je mu jasný, že to je jako snažit se vyhrát v pokeru se dvěma dvojkama v ruce, někdy prostě vyhrát nemůžete a pokora je dar. (čtěte dále)

Z titulní strany říjnového čísla slavného magazínu Les Inrockuptibles (něco jako francouzský Rolling Stone) se posmutněle usmíval Bertrand Cantat, frontman Noir Désir, někdejších velkých hvězd francouzského rocku. Zdálo by se, že jeho čerstvé album Amor Fati poskytuje rozhovoru jasné alibi, ale s Cantatem to není tak jednoduché. V roce 2003 byl odsouzen za zabití své přítelkyně, herečky a zpěvačky Marie Trintignant, o sedm let později byl zase přítomen v domě, kde jeho bývalá žena Krisztina Rády zrovna páchala sebevraždu. (čtěte dále)

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Šejkr #97: „It's in the wind, whatever it is…“

Michal Pařízek 27.01.2023

Tak je to zase tady. Další Šejkr, další volební víkend. Už si pomalu začínám zvykat, naštěstí to je na nějakou dobu naposledy.

Šejkr #96: New world wide?

Michal Pařízek 13.01.2023

Volební období přinášejí jisté leitmotivy, například skutečnost, že se mě známí dobří i letmí až příliš často ptají, koho budu volit.

Desky roku 2022 podle Full Moonu: 1. místo

redakce 05.01.2023

Vyhlašujeme vítěze i celkové pořadí letošního hlasování!

Desky roku 2022 podle Full Moonu: 2. místo

redakce 04.01.2023

Stříbrnou medaili uděluje měsíční posádka rapu.

Desky roku 2022 podle Full Moonu: 3. místo

redakce 03.01.2023

Třetí příčka patří slovenským emo empatikům a londýnským Black Country, New Road.

Desky roku 2022 podle Full Moonu: 4. místo

redakce 02.01.2023

Čtvrtá příčka patří debutu brněnské skupiny i bočnímu projektu členů Radiohead.

Desky roku 2022 podle Full Moonu: 5. místo

redakce 01.01.2023

Redakční hlasování nejlepších nahrávek uplynulého roku začíná. Pátou příčku obsadil říční tulák a irští hochštapleři.

Šejkr #95: Zatím dobrý...

Michal Pařízek 30.12.2022

Sváteční dny jsou nějaké rychlejší, nemůžu si pomoct. Zakázal jsem si počítač, tak trochu i telefon, a stejně to pořádně nepomáhá...

Melting Pot emocí

Jiří Přivřel 24.12.2022

Nová jména v Mercury Lounge, bedekr po zdejších record stores, deska Fugazi a jazz v parku. Cestovka.

Fluidní moc nemoci a nemoc moci v pražském DOXu

Ivana Beranová 22.12.2022

Katalog (Ne)Moc vydaný ke stejnojmenné výstavě, je výborný doplňující materiál pro ty, kteří výstavu navštívili i pro ty, kteří to nezvládli a téma je zajímá.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace