Články / Rozhovory

ILLE: Krásný a syrový inspirativní území

ILLE: Krásný a syrový inspirativní území

Jarmo Diehl | Články / Rozhovory | 17.09.2013

Olga Königová si kdysi začala říkat ILLE, teď už si tak říká celá její kapela, ale z jakého slova to všechno vzešlo, to byste asi neuhádli. Možná ji znáte z kapely Obří broskev, možná jste ji zahlédli, když předskakovala na poslední tour Kittchenům, ale nejspíš jste si jí všimli, když nazpívala duet, obráceně – když s ní nazpíval duet V rekvizitách Jaromír Švejdík („featuring“). O ILLE už se píše a myslíme, že se bude psát i víc. Olga dělá POP a nikdo z toho nemá kopřivku. Taky není proč. Nová deska Ve tvý skříni vyšla u Supraphonu. (Taky bez kopřivky.)

Název tvůj a teď už celé kapely je ILLE – je to správně s kapitálkama? Mají nějaký speciální význam nebo co to vůbec znamená? Víš jak se řekne polsky „kolik“?
Dřív jsme se psali Ille. ILLE se ale líp čte. Aha, že se kolik polsky řekne „ile“, je pro mě další novinka. Minulý týden jsem se takhle dozvěděla, že norsky to znamená špatný. Nejdřív jsem z toho byla trochu špatná, haha, ale Jakub (manžel, kuchař a toho času Kittchen, pozn. red.) mi pak doma vysvětlil, že to je náhodou dobrý.

Všechno to začalo u slova ile, které jsem náhodou objevila v obsahu sbírky Zpěvy sladké Francie, když jsem potřebovala vymyslet nick někam na internet. Ile znamená francouzsky ostrov. Přidala jsem tenkrát L navíc, protože mi slovo se zdvojeným L přišlo zajímavější než s jedním. Od té doby se mnou ille jde, jmenoval se tak můj blog a teď i kapela.

Pocházíš z Ústí nad Labem – neznám sice moc ústeckých kapel, ale podle tvojí hudby nebo podle Houpacích koní, kteří taky chystají novou desku, bych řekl, že je to asi poetický kraj. Nebo že naopak dokáže vybudit to… křehčí v člověku?
V Ústí je všechno, co člověk potřebuje pro to, aby byl trochu mimo sebe. Vyrostla jsem na Klíši, kousek za domem jsme měli chemičku a nádraží Západ. Klasická industriální poetika. Z dětství si pamatuju zimní inverze, všechno se schovávalo v mlze a smradu. No ale pak tu taky vždycky bylo Labe a kopce, zdymadla, Porta Bohemica. Sudety. Vždycky jsem silně vnímala, že to město má atmosféru a že je trochu smutný. Mrzelo mě, jak na něj hodně lidí nadává: „Neznám to tam, ale jednou jsem projížděl a je to teda pěkně hnusný město, ti povim.“ Mívala jsem tendence to naše Ústí pak hájit: „Vždyť se podívejte na ty kopce a tak dál.“ Už jsem se na to vykašlala. Pro mě je to krásný a syrový inspirativní území. Takový podhoubí.

Název desky Ve tvý skříni – vznikl způsobem „dáme název desky podle názvu jedné z písniček“ nebo vystihuje nějakou společnou linku?
Nechtěla jsem pojmenovat desku podle jedné z písniček. Zároveň mi přišla skříň dost výmluvná. Má ale jinou „funkci“ než ta z písničky Holka ve tvý skříni. Jsou to všechno takový písničky ze skříně. Neartikulovaný zážitky. Nebo spíš představy, rozehraný příběhy, co se nestaly, uložený do skříně. To mi připomíná, že když jsem byla malá, měla jsem kovovou krabičku, kam jsem si ukládala oblíbený věci. Říkala jsem tomu pokládečky. Byla v nich třeba malá kožená kapsička na stravenky.

Na desce jsi dělala s Dušanem Neuwerthem a z nejrůznějších zmínek na interwebech nebo propagačních materiálech to vypadá, že už asi nebudeš chtít dělat s nikým jiným, nebo ještě jinak, že to je ten pravý pro tenhle typ spolupráce.
Spolupráce s Dušanem mi vyhovuje. Zaujal mě jeho přístup k produkci už při natáčení Potápěčů Obří broskve. Takže pro EP V rekvizitách a teď i pro celé album to byla jasná volba. Má cit, líbí se mi, jak pracuje se zvukem, má zájem na tom, aby nahrávka byla skvělá, je moderní a strašně pečlivej. Zasahuje do písniček někdy víc, jindy míň, prostě tak, jak si myslí, že budou fungovat nejlíp. Jestli budu někdy chtít dělat s někým jiným, to nevím. Uvidíme, kam budeme s kapelou směřovat dál. Třeba příští desku natočíme na Islandu na ledovci během polární noci. A třeba s náma pojede i Dušan.

Jakou firmou je Supraphon v druhé dekádě jednadvacatého století? Někteří „starší“ posluchači budou možná příjemně překvapení, že tam vycházejí takové věci jako ILLE nebo Never Sol (nebo Škwor).
Supraphon loni vydal desku Umakartu Vlci u dveří, kde hostuju. Odjela jsem s Umakartem podzimní turné a v rámci tohoto propojení bylo vlastně přirozené, že se objevila možnost vydat album u Supraphonu. A já se pro ni nakonec rozhodla a nelituju toho. Samozřejmě, dneska se dá spoustou dobře mířených tahů ovládnout internet, někdy stačí i jeden skvělý nápad, jindy to vyžaduje trochu znalostí a času. Já v tomhle chodit moc neumím a nemám čas se to učit. Navíc se tímhle prostě zabývat ani moc nechci. Supraphon má díky svojí pozici dost kanálů na to, aby nahrávku podpořil a to dělá. I díky nim se o desce docela ví. Je dobře, že se Supraphon spojuje i s novými jmény. Nechci předbíhat, ale myslím, že byl mohl mít časem páku i na to, trochu provětrat zdejší zaběhlé systémy v rádiích. Uvidíme.

Na facebooku FMzinu jsem zahlídl reakci „připomíná mi Dusilku“ – slýcháváš to často? Uvažuju, jestli může být taková „etiketa“ výhodou nebo spíš naopak...
Párkrát jsem to už zaregistrovala. Je to asi dáno tím, že lidi mají přirozeně tendenci připodobňovat, co slyší a vidí k tomu, co znají. (Holka, co zpívá česky.) Vlastně to chápu. Je pravda, že mám tendenci, aby mi to bylo spíš nepříjemný – ó, jaká nespravedlnost! Po dvou letech práce na vlastní hudbě a textech, po tom všem osobním procesu si někdo dovolí šmahem to zařadit do nějaké škatulky! Ale pak mi vždycky dojde, že nálepky jsou jedno. Někdo je potřebuje. A jestli to někomu pomáhá, aby se zorientoval, tak ať se jimi řídí. Srovnání s Lenkou? Ok, to je lichotivý. Líbí se mi její hlas i hudba.

Dříve jsi hrála v indierockové Obří broskvi, dneska máš svoji kapelu, stejně jako Jakub, ze stejné kapely a ze stejného… manželství. Co dělají ostatní?
Tomáš a Marek z České Lípy hrají v kapele BabuBabu. Saxofonista Pavel Zlámal se plně věnuje své vlastní tvorbě, dělá volnou improvizaci s Next Phase. Saxofonista Ondřej Zátka hraje v pražských Carnem. A Jára myslím hlavně studuje.

Info

www.projektille.cz

foto © Jiří Hroník

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Nejlepší texty Full Moonu 2021. Ida Kelarová: Musel mě slyšet celý vesmír

Tomáš Kelar 24.01.2022

Věčný dobrodruh, tvrdohlavá čarodějnice, léčitelka hlasů a duší, něžná aktivistka, zastánce menšin a kočovnice... Rozhovor s Idou Kelarovou.

Nejlepší texty Full Moonu 2021. Daniel Prokop: České protestsongy omílají tisíckrát řečené věci

Aneta Martínková 17.01.2022

Daniel Prokop je oblíbený především proto, že nasvěcuje společné zájmy znesvářených společenských táborů. Nedávno jsem narazila na jeho deset let starý článek v magazínu Rock & Pop...

Nejlepší texty Full Moonu 2021. Čavalenky: Ludé ščá od smíchu

Jakub Šíma 17.01.2022

Nakonec vše klaplo a byla z toho více než hodina přátelského hovoru, který neustále prozařovala Čavalenkyho upřímnost stejně jako čistota jeho charakteru.

Kancelář Kreativní Evropa: Hlavní je konat

Jarmo Diehl 02.12.2021

Proč je v kultuře více žen, ale na vedoucích pozicích přibývá mužů? Nejen na tuto otázku jsme hledali odpovědi před online konferencí Moc žen a kultura.

Simon Reynolds: Zachycovat módu v pohybu

Karel Veselý 30.11.2021

Pokud jde o alternativní hudbu, těžko bychom v posledním čtvrtstoletí našli vlivnějšího publicistu, než je Simon Reynolds. Rozhovor.

Jacob Kirkegaard: Kremace, nebo rozklad, toť otázka

Václav Adam 09.11.2021

Dánský umělec Jacob Kirkegaard uvede dílo Opus Mors, zachycující v detailech zvuky, které člověk už sám běžně neuslyší, jelikož už je mrtvý... Rozhovor.

Vladivojna La Chia: V krizových situacích si nelibuju

Blanka Kůrková 09.10.2021

Zpěvačka, skladatelka, textařka a vystudovaná výtvarnice vydává páté sólové album, které pokřtí v Praze, Brně a Ostravě.

Jan Jílek (AČFK): Kino se taky vrátí

Jarmo Diehl 06.10.2021

Právě dnes má premiéru film Malířka a zloděj v distribuci Asociace českých filmových klubů. Rozhovor o filmových klubech, postcovidové situaci a víře v budoucnost.

Nela Klajbanová (LITR): Nechceme suplovat existující formáty

Jarmo Diehl 24.09.2021

Tradiční olomoucká událost nabízí to nejzajímavější ze světa nezávislé knižní tvorby a zaměřuje se na autorské a umělecké publikace a my se ptáme její šéfky.

Filip Kršiak (Elbe Dock): Ústí (do) Evropy

Viktor Palák 20.09.2021

Přijedou i Buchty, elita jódlování a tvůrci nejlepších domácích dokumentů. Rozhovor s ředitelem Filipem Kršiakem o cestě z velkoměsta do města – a do Evropy.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace