Články / Reporty

Jazz Goes to Town podruhé: Jazz bez klišé

Jazz Goes to Town podruhé: Jazz bez klišé

Jiří Vladimír Matýsek | Články / Reporty | 13.10.2019

Možná se ve své představě snobského fanouška jazzu pletu, ale jestli (vůbec) nějací jezdí do Hradce Králové na Jazz Goes to Town, musí rok od roku více trpět. Už ve středu jsme měli tu čest s hráči ve vytahané mikině či oranžové kšiltovce, saxofonista, který dominoval pátečnímu večeru v Bio Central, zase na přebalu svého alba vypadá jako gangsta rapper. Anebo je to taky jen klišé, jak by měl hudebník představující ten který žánr vypadat?

Oním „gangsta rapperem“ myslím Binkera Goldinga. Dramaturgům festivalu se opět podařilo vyhmátnout jméno z mladé generace, které je na strmém vzestupu. Tenhle zástupce bujícího londýnského jazzového podhoubí přijel v čele svého kvartetu, v němž se snoubilo to nejlepší z tradice akustického jazzu s modernistickým, uvolněným přístupem, vše navíc v extrémně skromném, nehvězdném a nemanýristickém podání. Na nahrávkách je Golding pevněji svázaný formou, živé podání starších i aktuálních kusů z nedávno vydaného alba Abstractions of the Reality Past and Incredible Feathers odhalilo freejazzové názvuky, které dominovaly dřívější saxofonistově tvorbě. Mělo to útočnost, vyhrocenost, napětí plynoucí ze střetu čistých, byť útržkovitých melodií a hutných hlukových ploch.

V podstatě podobně se svou hudbou pracoval i Wojtek Mazolewski Quintet. Dlouhé sólové pasáže byly nicméně trochu ubíjející a prodrat se k jádru hudby, nechat se jí pohltit, bylo značně obtížné. Bylo to až příliš podobné, jenže celku scházel duch. Ten nakonec vyplynul až v úplném závěru v extatický, rockový přístup na jazzovou instrumentaci roubující kus, který hradeckým kinosálem otřásl. Škoda, že to takhle nevypadalo celou dobu…

Závěr festivalu se přenesl do podstatně komornějších prostor – a trochu paradoxně v něm představil největší ansámbl. Paal Nilssen-Love's Large Unit, čtrnáctihlavá skandinávská jazzová saň byla opět redefinicí toho, co si lze pod pojmem big band představit. Chirurgicky přesná souhra, mocný zvuk, hutný groove i chaotické bludiště tónů. A hlavně akustický tlak, u kterého se dere na jazyk přirovnání "jazzoví Swans". I oni měli podobné hypnotické kvality, i Large Unit je složena ze silných osobností, i v jejich čele stojí nepřehlédnutelný leader. A kupodivu to nebyl ani za bicí soupravou schovaný Paal Nilssen, ale dynamický trumpetista Thomas Johansson, který měl celý band na povel. Každý měl svou chvilku, každý měl prostor dát na odiv svou (hudební) povahu: extatičnost, při níž létaly prasklé struny z kytary Ketila Gutvika, i stoický klid Matse Äleklinta, který vybuchoval v komplikovaných bleskurychlých sólech. Ale přece jen, nejvíc jim to slušelo unisono.

Po pěti letech končí na židli dramaturga Zdeněk Závodný a končí tak další vývojová fáze hradeckého festivalu. Jaké budou další cesty, kterými se Jazz Goes to Town bude ubírat, na to si budeme muset rok počkat. Jisté je, že budou příjemně klikaté, nečekané a plné překvapení. Stejně tak, jako byl i jubilejní pětadvacátý ročník.

Info

Jazz Goes to Town 11.-12. 10. 2018, Hradec Králové

foto: Lukáš Veselý (Jazz Goes to Town)

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Cestopisy v podaní GenotPresents

Lucia Banáková 30.07.2020

Cez powerambient skrz vesmír, oceán a ostrov až na berlínske techno a späť do Prahy. GenotPresents ovládli Archu.

Nejlíp se tančí za deště (Okolojeles)

Michaela Peštová 29.07.2020

Je jedno, jestli máme srdce zlomené láskou nebo usychajícími lesy okolo. Potřebujeme místa, kde své vize nemusíme pořád dokola obhajovat.

Dobrá rozhodnutí (VlčkoviceFest)

Fomas 28.07.2020

První pohled na spoustu dětí, bosých nohou a žen bez podprsenek dával tušit, že opravdu půjde o hodně uvolněnou akci.

V kuchyni pod stolem, v atomovém krytu Simony Blahutové

prof. Neutrino 07.07.2020

Průvodcem výstavy je figurka legendární multifunkční hračky - Igráčka, jež neodmyslitelně patřila k povinné výbavě socialistické mládeže.

Full Moon 10: Buď promotérkou VI

apx, Jiří Šurák 02.07.2020

"Když jsme s klukama ze Scrape Sound čekali v příletové hale na Swans, koupila jsem si u Kosty dvě kafe, aby se mi přestaly klepat kolena, a dělala jakože nic,"…

Ani ne tak třaskavá jako ironická směs Františka Skály

Adéla Polka 29.06.2020

Být náhodný kolemjdoucí, řeknu si, že pánové obstojně hrají staré vály od táboráků a že se tomu u mikrofonu daří s jistou dávkou sebeironie napodobovat Elvise.

Banksy v Praze aneb jak znásilnit uměleckého teroristu

Ondra Helar 24.06.2020

Ta chvíle, kdy jsem Banksyho viděl poprvé. Palestina, zaprášená silnice vedoucí východně od Betléma, před více jak deseti lety...

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.