Články / Rozhovory

Josef Sedloň (Spectaculare): Dotknout se všech smyslů

Josef Sedloň (Spectaculare): Dotknout se všech smyslů

Jarmo Diehl | Články / Rozhovory | 31.03.2022

DJ, producent a promotér Josef Sedloň se kolem Paláce Akropolis (i v něm) pohybuje už dlouhá léta, od roku 2005 tam dělá na koncertní sérii Music Infinity, kde je prezentováno to nejzajímavější ze současné alternativní hudební scény. O devět let později si vymyslel elektronickou přehlídku Spectaculare, která k nám vozí zajímavá jména z celého světa a vyjma domovské scény pod žižkovským vysílačem už obešla nemálo míst po celé Praze. Letošní ročník je v plném proudu, ale ještě nemálo nás toho čeká, kompletní program najdete zde. A nahlédnutí pod dramaturgickou pokličku zase níže.

Při pohledu na sestavu letošního ročníku mě napadá, jestli je na hudební scéně málo mladších ročníků, přeci jen lidí pod třicet v lineupu moc nenajdu nebo určitě nepřevažují. Není tam ještě kvalita? Taky mám pocit, že tuzemská scéna si na Spectaculare moc neškrtne, opět - není tu kvalita? Vjská asi ano, tady ani popel.
Výběr interpretů a lineup se odvíjí od toho, co nového mě hudebně zaujalo za poslední rok plus samozřejmě zvu i jména, která jsme v minulosti do Prahy dostali na Music Infinity či festival Spectaculare. Z pohledu věku line up vůbec neřeším. Ale loni třeba hrál na Spectaculare pro mě velký talent domácí scény badfocus, což byl tenkrát ještě devatenáctiletý Prokop Korb. Letos tam máme šestadvacetiletého nováčka ze Států dje poolboie, či o pár let staršího talenta z Kanady, producenta Tora. Obecně ale se dá říci, že hudebník většinou zraje jako víno. I když to nemusí být vždy stoprocentně pravda, někdy se může stát, že naopak stagnuje. Ohledně hranice třiceti let si myslím, že když je mi přes padesát, určitě se mi mění hudební vkus proti tomu, když mi bylo pětadvacet, a tak to, že na festivalu nevidíme mladé lidi, se odvíjí i od mého hudebního záběru, který budeš i ty mít za dvacet let někde jinde. Jinak domácí scéna není prioritou našeho festivalu, ale letos tam uvidíme třeba projekt Kora et le Mechanix, Jiřího Kotaču s jeho kosmopolitním projektem či slovenského Alapastela.


Rád vzpomínám na to, jak byly některé ročníky rozstřílené po Praze nebo byl každý ročník někde jinde, Elektrické podniky byly parádní, planetárium přetrvává. Letos budete převážně v Akropoli, je to výhodnější, přehlednější, logisticky smysluplnější? Jsou prostory, kam by ses rád pořadatelsky s festivalem podíval?
Ano, vzhledem ke covidu jsme se rozhodli z finančních důvodů udělat letošní ročník hlavně na domácí scéně Paláce Akropolis. Báli jsme se, že budeme muset znovu rušit koncerty, což v těch neobvyklých místech je mnohem komplikovanější a samozřejmě nákladnější. Ono dělat akci jinde s sebou nese enormní nárůst nákladů, a to nejen na pronájem, ale i celou produkci. Věřím, že příští rok budeme moci zase objevit nějaké další místo. Festival Spectaculare je živý, proměnlivý organismus a tak někdy je to tak a jindy zase jinak. Osobně se moc těším na exkluzivní vystoupení Rafaela Antona Irisarriho v Pražském planetáriu, se kterým právě připravujeme speciální vizuální projekci na kopuli, kde budeme používat snímky z Hubblova teleskopu a archivu NASA. Každopádně příští rok budeme slavit 10. ročník Spectaculare a počítáme opět s větším rozptylem akcí po celé Praze.

Když poslouchám Ishmael Ensemble coby současné zástupce ostrovní scény, kteří vystoupí na festivalu 1. dubna (koncert je zrušený kvůli covidu, pozn. aut.), hned myslím na progresivní jazz jako Salt, Binker and Moses nebo Sons of Kemet, i když tohle už je trochu jiná scéna. Která tamní jména sleduješ, která ti přijdou zajímavá?
Osobně mám rád fúze, a to hlavně s elektronikou. Mně Ishmael Ensemble připomínají spíš mix kapel Cinematic Orchestra, Hidden Orchestra, Portico Quartet či Submotion Orchestra, které jsem do Prahy několikrát dovezl. Ale je fakt, že jejich hudební rozpětí je více eklektické a na albu jsou i velmi energické skladby směrem i k jazz-rocku.

Kde se inspiruješ, vyjma streamovací platformy? Jezdíš na showcasy, jiné akce, sleduješ konkrétní kluby nebo média? Jak se prodíráš houštinou informací?
Každý týden připravuju pětihodinový pořad na Radiu 1 Novinky na alternativní scéně a tam představuju to, co mi přijde ze současné hudby zajímavé. Zdroje informací jsou opravdu ze všech stran, ať od labelů, booking agentur, internetových obchodů, streamovacích platforem či samotných lidí z branže, které mám okolo sebe. Dříve jsem více jezdil ještě na festivaly, to v poslední době polevilo. Ale koncerty i festivaly stále navštěvuju, takže těch inspirací je opravdu mnoho.

Stává se ti při promýšlení dramaturgie, že uvažuješ o tom, jestli tohle je správné jméno pro Spectaculare? Jakože máte svoji představu a mantinely a ty si říkáš - možná bysme si mohli rozšířit záběr tímhle směrem…
Tohle se mi moc nestává, vše je velmi spontánní a ovlivněné mým momentálním nadšením pro daného interpreta. Osobně necítím žádné mantinely, jediné, co je rozhodující, je hudební kvalita. Festival vnímám stylově někde mezi festivaly Lunchmeat a Struny podzimu, ale to neznamená, že se naše hranice nepřekrývají.

Festival má za sebou osm let, jsi spokojený s jeho historií? Kam se ubírá, ukazuje se ti směr současné hudby i díky tomu, že ho pořádáš?
Osobně jsem moc rád, že festival vydržel a přečkal těžké finanční období a funguje dál již devátým rokem. Někdy jsem spokojen více, někdy méně, ale více než o mé spokojenosti to je hlavně o spokojenosti našich návštěvníků. Myslím, že většina koncertů a akcí festivalu nabízí unikátní a velmi kvalitní umělecký zážitek, který se dotkne všech vašich smyslů.


Obecně jsou tematizovány devadesátky, které si dobře pamatuješ. Někteří filozofové říkají, že lidé se v horších nebo složitějších časech uchylují k nostalgii po letech minulých. Posloucháš ještě něco z té doby?
Devadesátky byly jistě velmi silné období, a to z politického hlediska. Osobně jsou pro mě ale důležitá i osmdesátá léta, kdy jsem byl v pubertě a začal jsem poslouchat alternativní a undergroundovou hudbu ještě za totality. Bylo to období, kdy se člověk k této hudbě dostával velmi složitě, chodili jsme na ilegální hudební burzy a poté do prvních půjčoven s cédéčky, kde se člověk mohl zpětně i seznamovat se zásadními hudebními alby.

Sám nějakou přehnanou nostalgii neprožívám, užiju si jí ostatně na svých Retroparty na strahovské Sedmičce, které dělám čtyřikrát do roka. Jinak žiju hlavně současností, nic jiného mi ani nezbývá, abych mohl připravovat každý týden pravidelné pořady na Radiu 1 či ČRo Vltava, pořádat koncerty nebo hrát aktuální taneční klubovou hudbu ve svých dj setech.

Info

Festival Spectaculare
3. 3. –⁠ 17. 5. 2022
Praha
Fb festivalu

foto © se souhlasem Josefa Sedloně

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Julien Racine: Hudba vzniká skoro vždycky v izolaci / Music is created almost always in isolation

Filip Hastík 24.06.2024

V rozhovoru probíráme pozadí vzniku aktuální desky a Julienovy práce obecně, vztah k Česku a také bohaté budoucí plány producenta současné experimentální elektroniky.

Petra Hradilová (Czech Music Crossroads): Pro mě to není jen práce

Mariia Smirnova 18.06.2024

To nejlepší ze světa world music, jazzu a alternativy můžete nasávat už za pár dnů v ostravském domě kultury Poklad a na koncertech pod širým nebem na Alšově náměstí. Rozhovor.

Marin Lalić (Bear Stone): Všetko je veľmi uvoľnené a bez stresu

Lucia Banáková 11.06.2024

Chorvátsky prírodný i festivalový unikát pre priaznivcov stoner a psychedelického rocku. Interview.

Pořadatelská: Tomáš Vobořil (Marienbad Film Festival)

Viktor Palák 07.06.2024

Co čekat od letošního ročníku již zavedené přehlídky v Mariánských Lázních? Svůj ideální festivalový den – a mnohem víc – vykresluje programový ředitel festivalu.

Randy Armstrong (Red): Plán B neexistuje

Dan Sywala 06.06.2024

Od té doby vydali dalších sedm alb, neměli žádné velké excesy, i když se jim nevyhnuly ani hodně mizerné dny, včetně jednoho pražského. Rozhovor.

Jonas Almén (Royal Republic): A najednou tam jsem!

Eva Karpilovská 03.06.2024

Sedmnáct let v nezměněné sestavě a čerstvě páté studiové album LoveCop mají za sebou švédští rockeři Royal Republic. Rozhovor, brzo živě na Rock for People.

Tomáš Poprik (ObrFest): Baví mě potkávat usměvavé lidi

Mariia Smirnova 28.05.2024

Letos přibude scéna na Trchové zahradě, kde mezi jahodami a pod třešní budou divadla, workshopy a v pozdějším odpoledni koncerty převážně ženských interpretek.

Doug Robb (Hoobastank): Jak velí upřímnost

Eva Karpilovská 22.05.2024

„Já měl třeba vždycky trochu problém označovat nás za umělce. Jsem prostě jen člověk, co dělá hudbu.“ Rozhovor s frontmanem kapely Hoobastank pro Full Moon.

Curk: Většinou je to o lidech

Veronika Miksová 22.04.2024

Charismatického kluka z Jihlavy nebylo úplně snadné rozpovídat, než mi došlo, že všechno podstatné ze svého vnitřního světa sublimuje do hudby. Rozhovor.

Margaux Sauvé (Ghostly Kisses): Příběhy posluchačů ovlivňují proces psaní

Kristina Kratochvilová 29.03.2024

Kanadská zpěvačka Margaux Sauvé je středobodem Ghostly Kisses a ve snových zvukových krajinách rozpíná příběhy o lásce, touze a ztrátě. Rozhovor.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace