Články / Reporty

Kalamáry Vary: Září letos české filmy?

Kalamáry Vary: Září letos české filmy?

Jaroslav Kejzlar | Články / Reporty | 04.07.2019

Po loňském boomu devíti snímků nemá letos Česká republika v karlovarských soutěžích tolik zástupců, což se setkalo s citelnou kritikou ze strany médií. Odpovídající reakcí by proto měla být snaha věnovat pečlivou pozornost těm filmům, které se v solidní zahraniční konkurenci na festival probojovaly.

Pozornost odborné veřejnosti se upírala převážně do sekce Na východ od Západu, kde se představil celovečerním debutem absolvent FAMU Michal Hogenauer. Tiché doteky vtahují diváka do striktního režimu bohaté německé rodiny, kam přijede česká au-pair (Eliška Křenková). Nápadně obrazově stylizované psychologické drama v mnohém připomíná další výraznou tuzemskou prvotinu Domestik režiséra Adama Sedláka, která svou živočišností a bezútěšností provokovala karlovarské obecenstvo loni. Hogenauer ovšem není ochotný překračovat hranice a čeřit artovou vodu. Jeho film je sice přiléhavě strnulý a využívá herce spíš jako figury zdobící pečlivě komponované záběry, ale ve výsledku je příliš čistý a nekontaktní na to, aby vyvolal hlubší pocity.

Velmi osobitý dojem naopak zanechávají představitelé dokumentu Martina Marečka Dálava, s nímž se tvůrce po osmi letech vrací do Soutěže dokumentárních filmů. V komorně pojaté road movie Mareček sleduje bývalého finančního poradce Víta a jeho svérázného čtrnáctiletého syna Grišu, kteří jedou autem navštívit chlapcovu matku a sestru do Ruska, kde se obě po rozpadu manželství usadily. Co se z počátku jeví jako jednoduchá cesta, se postupně mění v kafkovsky neuspokojivou pouť za někým, kdo jako by existoval byť jen ve vzpomínkách a postrádal fyzickou podobu. Mareček pojímá Vítovu ženu jako mytickou bytost, kterou je možné pro její plachost spatřit jen na vzdáleném duchovním místě, ve specifický čas a za konkrétního světla. Díky nesourodé dvojici cestovatelů, uzavřeného puberťáka a melancholického otce, je Dálava nejen tajuplnou, ale taky autenticky vtipnou a osvěžující podívanou.

O silném zážitku se překvapivě mluví zejména v souvislosti se slovensko-českým dramatem Budiž světlo. Film, o kterém se dopředu příliš nepsalo, představuje jedinou českou stopu v hlavní soutěži a premiéru zažil už o víkendu. Režisér a producent Marko Škop zasadil děj na současný slovenský venkov a postupně v něm boří iluze optimistického a morálně zásadového otce, formujícího harmonickou rodinu. Jeho ženu užírá osamělost a děti jsou vtahovány do světa násilí a šikany. Snímek sice nepostrádá hutnou atmosféru, jenže aby mohl docílit dostatečně bezvýchodného efektu, musel divákovi uzavřít cestu ke všemu vnějšímu týkajícího se hlavních postav. Hrdinové se místy chovají podivně pasivně, což působí zjednodušeně a nelogicky.

Budiž světlo ale sbírá nadšené ohlasy, a to i u diváků, důkazem je průběžné umístění v top desítce ankety Divácká cena (tu jasně vede dokument Heleny Třeštíkové a Jakuba Hejny Forman vs. Forman). Pokud by se zvěsti o všeobecném nadšení projevily i na sobotním vyhlašování vítězů, znamenalo by to, že s českými snímky je to letos celé trochu naruby. Mluví se o těch, u nichž se to nečekalo a které se měly ztratit v konkurenci dalších filmů.

Info

54. MFF Karlovy Vary
28. 6. - 6. 7. 2019 Karlovy Vary
fb festivalu

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Dvakrát tři na Contempulsu (Trio Catch, Poing)

Jan Starý 03.12.2019

Během celého bloku fascinovalo nejen to, jak precizně jsou hráčky sehrané, ale i souznění, které se dá občas zachytit u jazzových nebo rockových kapel.

Méně světla (Boy Harsher)

Michal Smrčina 02.12.2019

Vidím trika Nitzer Ebb, gotiky z krypt mísící se s klasickým techno výkvětem v černém, vidím chlapce v béžových rolácích...

Oběd u ďáblovy bábinky (Ghost)

Jiří Vladimír Matýsek 02.12.2019

Švédský fenomén Ghost hrál u nás už dvakrát, nikdy to ale nebylo pořádně. S plnohodnotnou show dorazili až nyní, do moderních, chladných prostor O2 Universa.

Chaos, který nikdy nenastal (Amnesia Scanner)

Natálie Zehnalová 02.12.2019

Stojíme kolem dokola nevelkého pódia, sestávajícího ze třech oddělených platforem situovaných tak, aby se na představení dalo dívat i z vrchních pater majestátní budovy Kraftwerku.

Iba plakať v tmavých kútoch (The Paper Kites)

Jonáš Sudakov 27.11.2019

Pri akustických častiach nabádal barmanov, aby robili tie najtichšie drinky v ich živote a fanúšikov zas povzbudzoval, aby sa pripojili k spevu, iba keď poznajú slová...

Contempuls 2019: Formy pro emoce (Ascolta, Satoko Inoue)

Jan Starý 26.11.2019

Kombinování médií je velkým tématem dneška, jen výjimečně je ovšem takto dotažené, smysluplné a působivé.

Nedělní chvilka s Kadebostany

Adéla Poláková 26.11.2019

Zpěvačka Kristina Jakovleva se upřeně dívá do dálky a přísný výraz skupiny podtrhuje podsaditý pozounista Ross Butcher svými výraznými sóly.

Zralá romantika Marka Lanegana

Akana 22.11.2019

Kapela zvolnila s táhlou Bleeding Muddy Water, která připomněla, jak lehce se v Laneganově tvorbě prolíná postpunkový odkaz s temně bluesovou romantikou amerických dálav.

Tell me it’s love, tell me it’s real (Cigarettes After Sex)

Dominik Polívka 22.11.2019

„Vždycky sem si myslel, že to zpívá ženská,“ baví se ve frontě před klubem Roxy mladý pár, jeden z mnoha toho večera.

Hromadná meditace s Ólafurem Arnaldsem

Adéla Poláková 21.11.2019

Arnalds se vrací s otázkou, zda v České republice vstávají lidi skutečně ve čtyři ráno, jak mu namluvil kolega-violista. Publikum se dá do smíchu.