Články / Reporty

Kalamáry Vary: Září letos české filmy?

Kalamáry Vary: Září letos české filmy?

Jaroslav Kejzlar | Články / Reporty | 04.07.2019

Po loňském boomu devíti snímků nemá letos Česká republika v karlovarských soutěžích tolik zástupců, což se setkalo s citelnou kritikou ze strany médií. Odpovídající reakcí by proto měla být snaha věnovat pečlivou pozornost těm filmům, které se v solidní zahraniční konkurenci na festival probojovaly.

Pozornost odborné veřejnosti se upírala převážně do sekce Na východ od Západu, kde se představil celovečerním debutem absolvent FAMU Michal Hogenauer. Tiché doteky vtahují diváka do striktního režimu bohaté německé rodiny, kam přijede česká au-pair (Eliška Křenková). Nápadně obrazově stylizované psychologické drama v mnohém připomíná další výraznou tuzemskou prvotinu Domestik režiséra Adama Sedláka, která svou živočišností a bezútěšností provokovala karlovarské obecenstvo loni. Hogenauer ovšem není ochotný překračovat hranice a čeřit artovou vodu. Jeho film je sice přiléhavě strnulý a využívá herce spíš jako figury zdobící pečlivě komponované záběry, ale ve výsledku je příliš čistý a nekontaktní na to, aby vyvolal hlubší pocity.

Velmi osobitý dojem naopak zanechávají představitelé dokumentu Martina Marečka Dálava, s nímž se tvůrce po osmi letech vrací do Soutěže dokumentárních filmů. V komorně pojaté road movie Mareček sleduje bývalého finančního poradce Víta a jeho svérázného čtrnáctiletého syna Grišu, kteří jedou autem navštívit chlapcovu matku a sestru do Ruska, kde se obě po rozpadu manželství usadily. Co se z počátku jeví jako jednoduchá cesta, se postupně mění v kafkovsky neuspokojivou pouť za někým, kdo jako by existoval byť jen ve vzpomínkách a postrádal fyzickou podobu. Mareček pojímá Vítovu ženu jako mytickou bytost, kterou je možné pro její plachost spatřit jen na vzdáleném duchovním místě, ve specifický čas a za konkrétního světla. Díky nesourodé dvojici cestovatelů, uzavřeného puberťáka a melancholického otce, je Dálava nejen tajuplnou, ale taky autenticky vtipnou a osvěžující podívanou.

O silném zážitku se překvapivě mluví zejména v souvislosti se slovensko-českým dramatem Budiž světlo. Film, o kterém se dopředu příliš nepsalo, představuje jedinou českou stopu v hlavní soutěži a premiéru zažil už o víkendu. Režisér a producent Marko Škop zasadil děj na současný slovenský venkov a postupně v něm boří iluze optimistického a morálně zásadového otce, formujícího harmonickou rodinu. Jeho ženu užírá osamělost a děti jsou vtahovány do světa násilí a šikany. Snímek sice nepostrádá hutnou atmosféru, jenže aby mohl docílit dostatečně bezvýchodného efektu, musel divákovi uzavřít cestu ke všemu vnějšímu týkajícího se hlavních postav. Hrdinové se místy chovají podivně pasivně, což působí zjednodušeně a nelogicky.

Budiž světlo ale sbírá nadšené ohlasy, a to i u diváků, důkazem je průběžné umístění v top desítce ankety Divácká cena (tu jasně vede dokument Heleny Třeštíkové a Jakuba Hejny Forman vs. Forman). Pokud by se zvěsti o všeobecném nadšení projevily i na sobotním vyhlašování vítězů, znamenalo by to, že s českými snímky je to letos celé trochu naruby. Mluví se o těch, u nichž se to nečekalo a které se měly ztratit v konkurenci dalších filmů.

Info

54. MFF Karlovy Vary
28. 6. - 6. 7. 2019 Karlovy Vary
fb festivalu

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Monkey Week 2022: Kousek srdce

Michal Pařízek 28.11.2022

Jeho zvědavost je upřímná a nenucená, v tu chvíli ještě netuším, že podobně milých lidí potkám spoustu. Jsem tu sotva hodinu a už se chci stěhovat...

Bonobo a jeho zlatý rez

Matej Kráľ 28.11.2022

Bonobo vyrátal zlatý rez klubového a kapelového zvuku. Vzišla z toho skvelá párty.

Alternativa 2022: Nové pohledy, staré základy

Jan Starý 27.11.2022

Alternativa vyniká přehledem o kontinentální scéně a dokáže nabízet jiné pohledy na starší přístupy. Ještě víc než loni ale chyběli mladí hudebníci a elektronika.

Možno sa už neuvídime (Injury Reserve)

Jonáš Sudakov 26.11.2022

Zamyslenejšie a atmosferickejšie pasáže predchádzajúcich päťdesiatich minút nahradili moshpity a skandovanie. Dôstojná rozlúčka s Injury Reserve.

Citový vyděrač Nils Frahm

Lukáš Grygar 25.11.2022

Podezřelý: Frahm, Nils, ročník 1982, státní příslušnost německá, žánrová „contemporary classical“. Už máte dostatek indicií?

Stále svěží šumperské blues (Blues Alive 2022)

Jiří V. Matýsek 21.11.2022

Letošek jako by startoval novou éru, uvolnění po covidové pauze bylo znatelné. Pokud byl jubilejní ročník prodchnut obavami o budoucnost, vyprodáním letoška byly rozptýleny.

Le Guess Who? 2022 – To nejlepší

redakce 15.11.2022

Kromě denního zpravodajství nabízíme tradičně stručný výběr z nejlepších koncertů, podrobnější reportáž najdete v lednovém Full Moonu.

Tolik sebevědomí i pochybností zároveň (Sudan Archives)

Jakub Béreš 15.11.2022

Místo R&B zpěvačky vyzařující klid připomínala rockstar, ve svých manýrách ale nikdy neošidila samotný pěvecký výkon.

Show me your inner IKEA (Luki Essender, Galerie OFF/FORMAT)

Minka Dočkalová 15.11.2022

Víc pozornosti tentokrát strhávají návštěvníci než výstava. Musím se dívat na to, jak se lidé dívají. A přes to dívání zkoumám vystavená díla.

Hádanky z Utrechtu #3: Mít co říct

Michal Pařízek 13.11.2022

Může být nejlepším koncertem festivalu ten, ze kterého jste odešli? Snadno.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace