Kam dřív? (Batch)

Jedna z nejzajímavějších klubových scén v republice je bezesporu ta brněnská. Minimálně dvě desítky míst, často se zajímavou historií sahající až do 90. let, kde se nepřetržitě po celý rok pořádají koncerty všemožných zaměření. A právě teď na podzim, kdy se po festivalovém létě vrací lidi zpátky do klubů, podruhé otevřel tohle období Batch – jedna z největších hudebních akcí u nás, která si klade za cíl poukázat na živost místní kulturní sféry, bohatou historii a současnost i důležitost společného hlasu aktérů na scéně – a to s více jak 70 umělci z Česka i ze zahraničí ve 13 klubech.

fotogalerie z festivalu zhlédněte tady

Batch trval dva večery. Už den předtím odstartoval program dostupný i pro širokou veřejnost – konference ReConnect kanceláře SoundCzech nabídla přednášky a panelové diskuze například o tom, kde se v současnosti nachází tuzemská hudba ve světovém měřítku, a čtvrteční večer uzavřela pop-experimentální skupina Bert and Friends, která zahrála i návštěvníkům bez vstupenek. S desítkami zajímavých řečníků a moderátorů z oboru (například Martin Kyšperský z formace Květy nebo ředitel pražské MeetFactory Marek Lakomý) se pokračovalo i následující den na Flédě a v sobotu na dopolední poslechovce v Kabinetu Múz. Nechyběla třeba diskuse o udržitelnosti klubů v dnešní ekonomicky náročné době, naopak začínající kapely mohla zaujmout debata o tom, čím se můžou odlišit od ostatních nebo jak nejlépe zvládnout hudební doprovod k filmu.

POD KŮŽI

Před třemi roky to byl právě ReConnect, který, inspirovaný nizozemských festivalem Eurosonic, přišel s nápadem přidat ke konferenci i hudební blok, konkrétně do klubů, které fungují pod záštitou Brněnské Asociace Clubové Hudby (BACH). Loni měl tak Batch svoji premiéru, na které organizátoři letos stavěli. Rozšířen byl organizační tým, s nímž vznikla dramaturgická rada koordinující pestrost a vyváženost programu a taky nový web, který bránil tomu, aby se jeden ztratil v množství interpretů a skupin rozptýlených po celém městě.

Pestrý program nasál téměř všechny žánry. Rap? Byl. Jazz? Ano. House, techno nebo synthpop? Taky. Rock? Všemožné subžánry, ze kterých si mohl vybrat každý. Ani velikost skupin nehrála roli, spíš naopak, Batch se snaží dávat příležitost i začínajícím kapelám a interpretům (Nemoreus, Eversame ad.). A i když valnou část tvořili tuzemští umělci, nebylo těžké podlehnout jménům ze zahraničí, včetně začínajícího polského jazzového septeta Klawo. Pro komorní publikum v Music Labu zahráli povětšinou dlouhé uhrančivé instrumentální blues/jazzové skladby se zjevným nasazením a s vědomím posledního koncertu před nástupem do studia. Po koncertu nebyl problém zastihnout kapelu a prohodit s ní pár slov. Do této přátelské atmosféry zapadl i londýnský jazzový kvartet Guido Spannocchi, který ale hrál už jen pro skromné publikum.

Ještě předtím se v brzkých odpoledních hodinách dalo zajít před Ponavu do parku Lužánky, kde se přes páteční odpoledne objevila různá improvizační uskupení, udivující ve venkovních prostorech kavárny jak náhodné kolemjdoucí, tak návštěvníky festivalu. Jeden sedmičlenný soubor s kytarou, bubny, lesním rohem, pozounem, trubkou, trianglem a klávesami tak například vydržel hrát celou hodinu v kuse a bez jediného přerušení zněla, na první dobrou nesouvisející a hlasitá, při hlubším poslechu nenapodobitelná hudba.

Až na kluby Kafara a Sibiř je zbylých jedenáct v centru Brna, v blízké dojezdové a někdy i docházkové vzdálenosti. Proto nebyl problém během několika minut přejít z podniku do podniku. Ve Vegalité se metaloví Rutka Laskier pronikavě rozeřvali do sálu, do kterého se pár minut čekala fronta. V Alterně se měnila nálada, když se pomalého, tichého, temného až dekadentního rapu ujala naživo sebejistá Arleta, která od sice skromného, ale hlasitě podporujícího publika sklidila po každé skladbě nadšený aplaus. Svým hlasem a beatem nastolila až démonickou atmosféru, vrývající se nepříjemně pod kůži.

TMEL

Nevyrazit večer do asi nejfrekventovanějšího místa Batche a často i celého města, do Kabinetu Múz, kde bylo oba večery narváno, by byla chyba. Tady rumunští K not K rozhýbali nenáročným synthpopem, minimem slov a epileptickou světelnou show početný dav, užívající si jednoduchost a zvukovou osobitost dvojice. Podobně ocenil česky zpívající slovenskou rockovou klasiku Tornádo Lue, vracející se po letech na scénu i s novým albem. Od začátku do konce energická frontmanka Jana Tóthová nadšeně nejen zpívala, ale i komunikovala s obecenstvem mezi jednotlivými písněmi.

Zatímco v pátek se začínalo brzkým odpolednem na Ponavě, sobotní hudební program začal až okolo devatenácté hodiny. Do Alterny nalákali fanoušky Kittchen a post-hudba. Jakub König alias Kittchen s Aid Kidem a Štěpánem Růžičkou (Parta vynikajících lidí) zahráli několik novějších i starších skladeb v upravených verzích. To jim přidávalo na nepředvídatelnosti, když texty sice byly stejné, ale vyznění často jiné, namísto melancholicky působily depresivně nebo naopak.

Následný rychlý a energický nástup post-hudby rozhýbal ty mladší. Neustálá interakce mezi diváky a dvojicí Havlen/Zezula byla příjemným zpestřením, stejně jako vtipy mezi skladbami nebo závěrečná a capella verze Gramatiky švédštiny, při níž zpěv obstaralo i publikum. Podobná cílová skupina mohla vyrazit taxíkem na pražskou Duklu do vzdálené Kafary nebo zůstat chvíli na místě, zakoupit merch a potkat se s vystupujícími. Výjimečný zážitek nabízela experimentálně rocková formace Grails. Ta s vážnými výrazy a prakticky beze slov s předlouhými hlasitými riffy ze třech kytar hypnotizovala plný sál, aby uzavřela program Kabinetu. Festival i tak pokračoval do ranních hodin.

Nikdo nemohl stihnout všechno, pokrýt větší část festivalu bylo nemožné. Díky multižánrovitosti si ale každý mohl najít to svoje, a i když organizátoři varovali před možným naplněním míst, snad nikde nezůstal někdo před dveřmi – to jedině ve chvílích, kdy si interpreti vyšli zapálit a byla možnost se s nimi pobavit. Cíl stmelovat brněnskou hudební scénu funguje. Velké, ale přitom svým způsobem komunitní Brno působilo přátelským dojmem ve všech lokalitách a možnost projít si za jedno vstupné takřka všechny kluby je unikátní. Batch jako důkaz, že Brno žije.