Články / Reporty

Kontrasty a rozpory CTM 2020

Kontrasty a rozpory CTM 2020

Andrea Bodnárová | Články / Reporty | 31.01.2020

Rok se s rokem sešel a návštěvník CTM má znovu možnost poznat limity svého smrtelného těla na týdenním festivalu experimentální hudby v nočním režimu a přednášek a výstav v tom denním. Kontrast mezi zamyšlením a zároveň užívání si života je poznat i z letošního tématu "liminal", což je termín označující hraniční nebo přechodové stavy proměny a nestability. "We are living on a rave but who is the raver?" CTM si drží svůj dlouhodobý koncept chaosu.

Snaha o exkluzivitu se projevila zavedením poplatku za press pass a praktickým zrušením guestlistů, návštěvníků je však habaděj a v hodinové frontě do Berghainu mám možnost hodinu poslouchat hlouček Američanů, diskuze pokračují i uvnitř. Na to, že je pracovní den, je tady lidí jako na víkendové pártošce, bez ohledu na to, jestli zrovna znějí drony nebo konceptuální divnosti. Hudební dramaturgie v týdnu je spíše netaneční, i když na úterním závěrečném koncertu brazilských Rakta se dělá kotel navzdory tomu, že jejich set je víc noise než punk. Ve středu vidím zatím nejlepší set festivalu Xin, a bedýnky, na kterých sedím, mi masírují tělo basy jako rezonující skříň. Fyzický zážitek. Taky je to jedno z mála míst, kde má člověk kolem sebe aspoň metr krát metr životního prostoru.

Přednášky a panely jsou nejpřímočařejším způsobem, jak odprezentovat téma festivalu, a v duchu propojení s otcem CTMka, akcí Transmediale, v tom vždy hrají významnou roli i technologie. Letos se skloňuje tělo jako stroj, symbióza přirozenosti a technologií, přerod a udržitelnost obecně. Helena Nikonole, James Ginzburg, Marija Bozinovska Jones, Ricardo Saavedra nebo Wesley Goatley diskutují o významu pojmu umělá inteligence a způsobech, jakým se učí stroje. Jejich slovník je složitý, jako bych poslouchala profesora z Harvardu kombinovaného s AI. Tenhle problém mají i doprovodné texty festivalu, které jsou často prostým výčtem úspěchů konkrétního umělce, ale je problém se z nich dozvědět něco o tom, s jakou hudbou vlastně vystoupí.

Komfortní zóna pořád nikde, CTM je jako výzva, zamyšlení nad tím, jak se v době nestálosti udržet pohromadě a co to vlastně znamená. Jsme tady, uvědomujeme si sebe sama a potřebu angažovat se. Hned dvakrát je na festivalu prezentována inscenace Hercules of Lubumbashi, politické multimediální oratorium švýcarského skladatele Elia Redingera a konžského choreografa Dorinea Mokhy, které vypráví o poměrech v dolech v Kongu a nastoluje otázku, jestli se vůbec o tamní lidi někdo zajímá. Soudě dle aplauzu jich není málo, množství detailů však uniká v nesynchronních titulcích doprovázejících celé představení.

K všudypřítomné reflexi v době chaosu nabízí centrum Kunsthaus Bethanien mimo jiné workshop Meditace a dechová cvičení, klid je však pouze dočasný. Poselství CTM je jasné, ale jeho předání naráží na fakt, že není jasné, jestli je určené "elitě", která si uvědomuje svoji zodpovědnost, nebo masám, které si chtějí odškrtnout, že byly kalit v Berghainu. O podněty však nouze není.

Info

CTM Festival 2020
24. 1. - 2. 2. 2020, Berlin

foto © Udo Siegfriedt

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.