KT Tunstall a bolest, vnitřní boj

Bolest. Vnitřní boj a smiřování s realitou. Duše zmítaná zasazenou ránou a vědomím nezvratnosti. U někoho přijde vztek a jeho vybíjení, u někoho rezignace či pocit prohry. Věčná inspirace i zabiják. Skotská písničkářka KT Tunstall schytala od všehoschopného osudu hned dvě dávky najednou. Smrt. Rozchod. Neuzavřela se, ani nepřešla do sebezničujícího útoku. Přichází s pokorou. Zdánlivým klidem a vyrovnaností. S novým albem Invisible Empire // Crescent Moon.

Právě bolesti a rány jsou v každém tónu nových písní slyšet a činí album jako celek mnohem zranitelnějším. Písně postrádají očekávanou vstřícnost: rádiovou hitovost, švih, krátké jasné slogany. Místo nich se dočkáme bohaté porce textů plných pocitů a hledání. Převládá pomalu se rozlévající atmosféra, delikátní, až ševelící country-folkový sound a skvělý, vypravěčsky frázující hlas. Žádná myšlenková nebo žánrová odbočení. Žádný pohled do očí. Žádné laškování.

Deska je rozdělena na dvě části. Obě dělí několik měsíců, přesto je z obou cítit střet skotské duše a ducha arizonských pustin. Za plodnou srážkou stojí písničkář a v tomto případě producent Howe Gelb, jehož srdce je rozkročeno právě mezi folk-rockovým břehem a hlubinami alternativní country. A tvář obou polovin tesal pečlivě. Na veškeré hybné pop-flitrové popěvky z předešlých alb zapomeňte. Bicí vnímáte spíše podprahově, elektrická kytara sice sem tam zastraší či vzlétne silnějším tónem, občas se ozve vokál v pozadí, ale v kontextu celého alba vše pohlcuje poklidná pouštní krajina. Krajina, kde se zdánlivě nic neděje. Zdánlivě…

A KT Tunstall se touto deskou vydává všanc možnému zatracení svých dosavadních příznivců víc než kdy dřív. A taky možná natočila své nejosobnější (rozuměj nejopravdovější) album.