Články / Reporty

LFŠ 2015 resumé

LFŠ 2015 resumé

Karolína Tomečková, Jakub Šilhavík | Články / Reporty | 06.08.2015

Loňský jubilejní ročník Letní filmové školy se vydařil téměř ve všech ohledech a úspěšně přepsal historické tabulky rekordů, když počet akreditovaných čítal více než 6000 návštěvníků. Pořadatelé často říkají, že nemají rádi kulatá výročí, na druhou stranu o navazujících řadových ročnících překvapivě mlčí. Není podobná situace ještě o poznání obtížnější? Rozmlsaní návštěvníci nostalgicky vzpomínají na loňské sněhy, zatímco pořadatel loví sponzory a láká festivalové hvězdy.

Jakub Šilhavík: Jako hradišťský domorodec vnímám filmovku jako nejvýznamnější kulturní událost roku, která nikdy nezklame, přesto jsem byl zprvu při pohledu na letošní program lehce zklamaný - žádná bomba v podobě „hvězdných“ hostů, hudební program rozkročený mezi alternativou a mainstreamem a nepříliš poutavé sekce. Ve výsledku jsem ale byl opět nadšený a nestihl spoustu zajímavých filmů, které jsem si pečlivě zaškrtal ve festivalovém katalogu. Jak jsi letošní filmovku vnímala jako nováček?

Karolína Tomečková: To už jsem na řadě? Promiň, trochu jsem si schrupla mezitím, cos psal. Inu, já taky jako dítě Hradiště zažívala každým rokem invazi, kdy měli filmovky všichni plné oči, uši a časem i zuby. Jenže jsem se do ní nikdy neangažovala. A pak přišel rok 2015. Nešlo se tomu vyhnout, po celoživotním utíkáním jsem se do ní neodvratně zabouchla. A když si tak čtu o tom, že tě nezaujal letošní výběr celebrit, musím hrdě nesouhlasit. Přijel můj hrdina Bolek Polívka, jehož přednášku jsme bohužel my hibernující medvědi zaspali. Pech. Kompenzace se pak dostavila při setkání s Helenou Třeštíkovou, která mě bere a nad jejíž vstřícností jsem žasla. Co se týče sekcí v programu, bylo tu plno chutí pro každého, jak to filmovka sama trochu otravně propagovala. Nudnější verze Hitchocka, za které se sám styděl, napínavý Orson Welles, převratné filmy, nepřevratné, novinky i staré až pravěké srandy. I sem tam negativní momenty, ale každý rub má i svůj líc. Co se zažralo pod kůži tobě?

Jakub Šilhavík: Nakonec mě hodně chytila sekce WTF: Nespolehlivý vypravěč, kde jsem sice spoustu promítaných filmů už dříve viděl, ale zaujaly mě méně známé kousky typu Lovec démonů se zapomenutým Billem Paxtonem. Všechny staré filmy jsem dlouho kategoricky odsuzoval, můj pohled výrazně proměnil až kontroverzní průkopník Orson Welles. Jeho nadčasové snímky by se neztratily ani v dnešní produkci, byť by mu hollywoodští producenti stále vydatně pili krev. Němé filmy od Hitchcocka byly na hraně, povedený hudební doprovod často kazily rutinní filmové kvality bez výraznějšího autorského rukopisu. Výjimkou potvrzující pravidlo bylo několik pozdních němých filmů, především Její zpověď neměla chybu a snadno by udržela pozornost i bez živého podmazu. Fronty před promítací sály byly tentokrát naštěstí mnohem snesitelnější a čekání rychle utíkalo. Doprovodný program v podobě koncertů sice vykazoval jisté kompromisy, ale taky nabídl několik velice povedených vystoupení, namátkou Kalle, Manom meurt nebo Midi Lidi. Na rozdíl od hudebních festivalů si nemůžu vynachválit otevřenost „areálu“, kde se akreditovaní návštěvníci přirozeně mísí s kolemjdoucími, a absenci otravných stánků sponzorů s vyřvávající hudbou. Ostatně stánky s občerstvením byly tvůj rajón.

Karolína Tomečková: Sekce WTF? Nemáš zač, že jsem tě na ni vůbec dotáhla. A Lovec démonů ve jménu Billa Paxtona? To byl jeden z těch sakra dobrých random výběrů. Vidět Paxtona i mimo Vetřelce či Predátora je sen všech snů, film shazující i propagující křesťanství o věřící rodince vrahů. Celkový dojem ještě podtrhlo promítání v divadle. Kolena mi pak podlomil finský fantasticky zajímavý a zajímavě fantastický film Vyvrhelové. Kontroverzní téma o tamních "banditských" eskapádách mě nakoplo - brilantní obsazení, v němž exceloval i jeden z nejznámějších finských herců Matti Pellonpää. Chtíč po finských filmech jsme pak zakončili kraťasy, které byly jiný level proti těm polským, ze kterých jsme prchli. Přes všechny oldschoolové Hitchchockovy filmy mě chytil hlavně Welles a dokonal to dokonalým Dotekem smrti, ve kterém září jako jedna z nejdůležitějších postav. I když v té době zároveň i jako jedna z nejtlustších, pro což mám ale gastrosexuální pochopení. A to šlo ruku v ruce s mým pozitivním názorem na Filmovku. Bylo tu vlastně všechno a kdo říká, že ne, tak má špatnou slinu. Protože když vás popadla chuť na sladké, mohli jste svůj diabetický člun zakotvit u palačinkového stánku, kde si s vámi pohrála krásná skořicová palačinka, taky javorová nebo karamelová, a pro ty, co fandí slaným, klidně špenátová. Pořád nemáte dost? Veganský stánek nabízel jeden den lasagne, druhý zas "filmový špíz", což nebyli nabodnutí režiséři, ale grilované tofu se zeleninou. Takhle si mě hýčká snad jen babička. Kdejaká dobrota sem a tam a pak bylo těžké se dovalit na všechny koncerty. Každá kapela na náměstíčku Reduty měla výrazně rozdílný počet fanoušků, proto si pamatuju na hodně nových milých tváří, jejichž jména jsem už bohužel zapomněla. Minutu ticha za tuhle škodu.

Jakub Šilhavík: Moc setkání s náhodnými lidmi si nevybavuju, ale vzpomínám na ochotné osazenstvo press centra a náhodná setkání s přáteli, které jsem dlouho neviděl. Podobné momenty představují nebezpečnou hrozbu pro přesně nalinkované denní rozvrhy. Představení v divadelním stanu mi zase ukázalo, že pohádkové představení Jeníček a Mařenka může být menší mindfuck pro dětské diváky.

Karolína Tomečková: Press centrum jsem pravidelně navštěvovala, hlavně z důvodu překvapivě příjemných pracovníků. Sezení v jednom z dětských cirkusáckých bungalovů posetých uhihňanými trpaslíky mi přišlo jako nebezpečný nápad, proto jsem do toho hned šla. A fakt, že jsem tam tleskala nejvíc a spokojeně mávala na herce, svědčí o tom, že vše proběhlo v největším pořádku. Perfektní dochucení celé akce. A jelikož jsme po celou dobu festivalu stihli kupu koncertů, divadelních představení, promiskuitního vandrování od filmu k filmu a spoustu dalších idylek, říkám repete!

Info

Letní filmová škola 2015
www.lfs.cz

foto © Karolína Tomečková

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Opäť doma (Pohoda 2024)

Richard Michalik 12.07.2024

Na flákanie nie je príliš priestor, trojboj Arlo Parks - Skepta - James Blake čaká.

Odpojené (Bear Stone 2024)

Ema Klubisová 11.07.2024

Po dvoch dňoch sa neznáme tváre stávajú známymi a z krátkej pauzy na wc sa môže stať popíjanie chorvátskeho piva Karlovačka s päťdesiat ročnými metalistami pod mostom.

Na konci kolonády (KVIFF 2024)

Štěpán Nezbeda 09.07.2024

Směs nespokojenosti, nadšení, znechucení a odchodů ze sálu vyvolal i všeobecně nejočekávanější kousek z kategorie chytrých žánrovek, v Cannes vychvalovaná Substance.

Vajbit Kafku v Siřemi (Deziluze 2024)

Pavel Novotný 05.07.2024

Vjíždíme do Siřemi. Vlaštovky tu sedají na nízké elektrické vedení a loví všudypřítomný hmyz. Není náhodou každý festival tak trochu Woodstock?

Zbraně tiché i hlasité (Kim Gordon)

Alžběta Sadílková 04.07.2024

Ačkoli je jejich energie nakažlivá, publikum jí se zvláštní apatií vzdoruje. Ke konci vystoupení dav šumí kousavými poznámkami nejen na účet interpretek.

Nostalgie a technooptimismus rybníka (Rosnička 2024)

Viktor Hanačík 02.07.2024

Půlnoc přeje experimentálnějším slotům. Kryjou se tu dvě zásadní věci, hybridní futuristický set oloongbru, zakladatele pražského labelu Yuku, a posttrapová vize tria Awoo.

Hlad po větší intenzitě (Chelsea Wolfe)

Václav Valtr 26.06.2024

Vzhledem k technickým nedokonalostem vyzněly nejlépe písně folkové, pomalé a komorní, tedy zkrátka ty, které netrpěly nedostatkem rvavé kytary.

Tři dny v Barceloně (Sónar 2024)

Zuzana Malá, Lenka Pittnerová 21.06.2024

Dostalo se nám škály zážitku, od experimentální scény, bohaté nabídky projektů v rámci doprovodného programu, které téměř vždy zahrnují AI, techna v gigantických halách i barcelonského fashion weeku.

Still moving (Respect Festival 2024)

Akana 19.06.2024

Na každém ročníku Respect Festivalu se najde něco památného, jedinečného, něco, co i po letech zchátralým paměťovým buňkám napoví: „To bylo tenkrát, když…“

All kinds of rock for all kinds of people (Rock for People 2024)

Eva Karpilovská 17.06.2024

Hlavně chill. Co na tom, že se kolem vás pohybují tisíce lidí. Jsme tu přece všichni kvůli hudbě, tak proč si ji kazit malichernostmi?

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace