Články / Rozhovory

Miran Rusjan (Moonlee Records): Hudba žádný pas nepotřebuje

Miran Rusjan (Moonlee Records): Hudba žádný pas nepotřebuje

Michal Pařízek | Články / Rozhovory | 19.02.2024

Miran Rusjan do velké míry stojí za spojením Full Moonu a slovinského festivalu MENT. Potkali jsme se v roce 2016 na akci v Tallinnu, kde, jak se říká, slovo dalo slovo a o rok později už jsem mířil do Lublaně. Od té doby se tak děje každý rok a rozhodně na tom nehodlám nic měnit – MENT je výjimečný zdaleka nejen ve svém regionu. Miran je šéfem konferenční části, ale zároveň stojí za labelem Moonlee Records, jednou z nejdůležitějších nahrávacích značek působících na území někdejší Jugoslávie, jehož symbolem je velký šťavnatý citron.

V katalogu najdeme mnoho známých jmen – namátkou Žen, Repetitor, Bernays Propaganda, Nikki Louder, Seine nebo Borghesia –, některá z nich se objevila také na akcích Full Moonu a dalších koncertech v Česku a okolí. Moonlee je letošním rokem dvacet let na scéně a toto báječné jubileum oslaví mimo jiné právě na MENTu, a to vlastní scénou, ve čtvrtek 22. února v klubu Gromka. Gratulujeme a... ještě jednou tolik.


Pojďme od začátku, jak vlastně Moonlee Records začalo? Napadlo vás v roce 2004, že to vydržíte dvacet let?
Vydavatelství bylo založeno v roce 2004 členy chorvatských kapel Analena a Lunar s poměrně jednoduchým zadáním – chtěli jsme DIY způsobem vydávat alba našich kapel a převzít plnou zodpovědnost za to, co se s nimi bude nadále dít. V tu chvíli jsme vyhledávali skvělou hudbu, posouvali jsme se od jednoho titulu ke druhému, bez jakýchkoli dlouhodobých plánů nebo strategie. Asi nikdo tehdy nemyslel na to, že v tom budeme pokračovat o dvacet let později, s více než šedesáti nahrávkami na kontě a že budeme mít takový dopad na alternativní scénu oblasti.

Vydáváte kapely ze Slovinska, Chorvatska, Srbska, Makedonie i Bosny. Tak to bylo v plánu od začátku, založit něco jako „jugoslávský“ label?
Jediná věc, o kterou nám šlo, byla skvělá hudba. Nicméně v rámci celého regionu vždy existovalo poměrně dobré kulturní propojení, tudíž nám přišlo úplně normální, že jsme byli tak nějak víc spjati s kapelami a scénami v Srbsku nebo v Makedonii, než, například, v Rakousku nebo Maďarsku. V určitém okamžiku ale přišlo vědomé rozhodnutí vydávat pouze kapely ze zemí bývalé Jugoslávie. Byla tu spousta vzrušujících alternativních skupin, ale taky zoufalý nedostatek labelů a obecně infrastruktury pro nezávislé vydávání hudby. Šlo nám o to zaplnit mezeru a pomoci undergroundové muzice. Což zůstává hlavní myšlenkou a hnací silou Moonlee dodnes: objevovat skvělé kapely, šířit jejich hudbu a pomáhat jim jako umělcům růst.

Zároveň, vzhledem k tomu, že pocházíme z punkrockového nebo hardcorového prostředí, šlo o svého druhu prohlášení: neomezovat se pouze na jednu zemi a nezajímat se o hranice, národnosti nebo jazyky. Zaměřit se pouze na hudbu. Ta nakonec žádný pas nepotřebuje a hranice může snadno překračovat.


Jaká je dramaturgie, kdo stojí za selekcí jmen? Když bude někdo chtít vydat desku u Moonlee, komu má napsat?
Za výběrem a všemi zásadními rozhodnutími stojím já. Oslovit je tedy třeba mně, poněkud staromódně, prostřednictvím e-mailu. A jak umělce vybírám? Následuji instinkty a taky uši, oči, nos a pocit ve střevech. Hodně se spoléhám na dojmy z koncertů, tam obvykle dokážu poměrně rychle rozeznat, jestli má kapela něco navíc, nebo možná něco ještě důležitějšího – jestli v ní vidím potenciál vyrůst. Když dnes listuji v katalogu Moonlee, myslím, že jsme na správné cestě.

Jsou důležité žánry?
Žánrově se snažíme neomezovat, i když je pravda, že pracujeme převážně s kytarovou scénou. Zásadním společným základem je pozoruhodná hudba z regionu a podobné vize a hodnoty, které sdílíme s lidmi v našich kapelách.

Od začátku vydáváte také LP, dávno předtím, než se vinyly vrátily do módy. Můžeš popsat, jak se situace kolem vinylů měnila? Tedy krom toho, že je dnes všechno dražší a na všechno se déle čeká.
Když jsme před dvaceti lety začínali, obecně se vydávalo mnohem méně hudby, i proto, že tehdy ještě neexistovaly možnosti digitálního streamingu. V důsledku toho konzumace hudby i její objevování stále silně spoléhalo na fyzické nosiče. Možná i kvůli tomu bylo tak nějak jednodušší prosadit se a dokázat prodat i desky méně známých kapel. Obecně byla čísla prodejů vyšší než dnes, kdy na výraznější čísla prodejnosti dosáhnou pouze nejpopulárnější kapely.

Cítíš díky vinylové módě zájem o některé starší tituly?
Většina našich starších titulů na vinylech je vyprodána. Občas o ně zájem je, podobně jako o některá alba, která na vinylu nevyšla nikdy. V Moonlee se ovšem snažíme zaměřovat víc na budoucnost, na nové umělce a na novou hudbu. Nechceme žít minulostí.


Kromě vydavatelské činnosti řešíš booking pro některé kapely, které Moonlee Records vydává. To mi přijde jako ohromná porce práce, navíc poměrně odlišného druhu.
Souvisí to s prodeji nosičů v obchodech nebo na internetu. Jak v průběhu let klesaly, ukázalo se, že nejefektivnějším způsobem, jak tomu pomoci, je podpořit přímý prodej desek na koncertech. Došlo nám, že čím více koncertů naše kapely odehrají, tím více desek prodáme. Díky bohatým zkušenostem s pořádáním a propagací koncertů a také turné s kapelou Analena i úzké spolupráci s mnoha koncertně silnými kapelami nebylo příliš složité zaměřit se víc na booking. Obchodní model Moonlee už více než deset let spočívá v kombinaci booking fees ze zařízených koncertů pro naše kapely a přímý prodejů desek na nich, který je mnohem vyšší než v obchodech.

Dá se to všechno stíhat?
Těžko. A určitě tím některé segmenty trpí, ale lepší řešení jsme ještě nenašli.

**Kromě aktivit spojených s Moonlee jsi pevnou součástí týmu okolo festivalu MENT. Ten slaví letos deset let, label dvacet, asi si můžeme dovolit trochu rekapitulovat. Myslím, že se shodneme na tom, že showcase festivaly by měly určitým způsobem kultivovat scénu, pozvednout ji, profesionalizovat. Nakolik se to povedlo MENTu ve Slovinsku, případně v okolních zemích? ** Změřit přesný dopad MENTu na hudební scénu ve Slovinsku a okolních zemích je poměrně složité. Nejlepší, co můžeme říct, je to, že bez MENTu by dnešní situace určitě nebyla taková, jaká je, a rozhodně nejde o změnu k horšímu.


Zkusme to konkretizovat.
MENT posunul Slovinsko na hudební mapu a otevřel naši scénu mezinárodním trhům a novým příležitostem. Festival se podílí na výchově a motivaci mladých hudebních profesionálů, budoucích tvůrců a hybatelů dění. Osobně se snažím vnímat dopady spíš jako maraton než jako sprint – efekty a následky se zobrazují pomalu a na mnoha různých úrovních, z nichž některé si ani neuvědomujeme. Z dlouhodobého hlediska jsou pozitivní dopady jasné.

Jak vliv festivalu vnímáš z pohledu Moonlee Records?
Rozhodně nám MENT pomohl vyrůst, v mnoha ohledech – ať už jde o posilování našich spojení po celé Evropě a vytváření nových, o pokračující profesionalizaci prostřednictvím získávání dalších znalostí, zkušeností i lepšího porozumění mnoha věcem. Taky jsme díky festivalu posílili možnosti koncertování pro naše kapely. A upřímně, někdy šlo o pomoc na úplně základní bázi: ve smyslu získání další motivace pokračovat.

Dvacet let labelu oslavíte speciální scénou, ale určitě to nebudou jediné plány, které k výročí máte.
Moonlee Stage na MENTu, kde vystoupí KOIKOI, Analena, Seine, Žen nebo Nikki Louder bude určitě jednou z hlavních událostí našeho jubilea. Kromě toho chystáme i speciální výroční večery labelu s našimi kapelami, které proběhnou v dalších menších sálech ve Slovinsku nebo v Chorvatsku.


Co v nejbližší době vydáváte? Bavili jsme se o nové desce Žen, co dalšího? Je pravda, že loni byl pan Moonlee poněkud potichu, co se týče nových titulů. V roce 2024 budeme mnohem aktivnější. Ano, Žen, chorvatské ženské postrock/shoegaze trio konečně v červnu 2024 vydává nové album, ostatně v neděli vyšel singl Nedamise. V druhé polovině roku by měla vyjít nová alba KOIKOI, Lelee nebo Gazorpazorp. Ale jistě nás překvapí i další kapely s novými singly.

Bude tu Moonlee Records za dalších dvacet let?
Bude. I když nejvíc asi v našich srdcích, vzpomínkách a uších. Což je úplně v pohodě.

Info

Moonlee Records
web

živě: Ment
21.-24. 2. 2024
Lublaň, Slovinsko
web festivalu

foto © se svolením Mirana Rusjana

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Margaux Sauvé (Ghostly Kisses): Příběhy posluchačů ovlivňují proces psaní

Kristina Kratochvilová 29.03.2024

Kanadská zpěvačka Margaux Sauvé je středobodem Ghostly Kisses a ve snových zvukových krajinách rozpíná příběhy o lásce, touze a ztrátě. Rozhovor.

Václav Havelka (fyield): KEXP vnímám jako milník

Michal Pařízek 25.03.2024

Dostat se s kapelou do studia legendární radiové stanice KEXP v Seattlu je snem mnoha hudebníků z celého světa. Rozhovor.

Josef Buchta (B-Side Band): Vždycky jsem snil o tom, že budu mít big band

Jiří V. Matýsek 11.03.2024

„Spotify je skvělý nápad, uživatelsky neuvěřitelně fantastická věc. Člověk nemusí nic tahat, nic nosit. Ale všichni ti muzikanti jsou okradení," říká principál. Rozhovor.

The Bladderstones: Záskoky nevedeme

Jiří V. Matýsek 06.03.2024

Slánské artbluesové trio se po sedmi letech od debutu Without Cover vrátilo s chválenou studiovkou a zároveň slaví deset let na scéně. Rozhovor.

Boris Schubert (Skvot Czech): Tvorba úspešného kurzu je tímová záležitosť

Mariia Smirnova 05.03.2024

„... snažíme sa oslovovať naozaj zaujímavých a úspešných ľudí vo svojom obore. Základom je vzájomná dôvera, sympatie a ochota lektora s nami aktívne spolupracovať.“ Rozhovor.

Pragueshorts: Piotr Jasiński (Mimo), Natálie Durchánková (Přes střepy)

Viktor Palák 28.02.2024

Ve finálním díle ankety odpovídají Piotr Jasiński, v jehož filmu Mimo ztvárnili Josef Trojan a Jakub Kalián kamarády, kteří narazí na situaci, která může být spouštěčem revize jejich vztahu.

Julie Martinková, Anna Horáková (FAMUFEST): Nesmíme se strachem nechat odradit od růstu

Mariia Smirnova 27.02.2024

„V programové dramaturgii si hrajeme hodně s pocity či smysly a chceme, aby i diváci při návštěvě festivalu mohli více reflektovat tuto část sebe sama..." Rozhovor.

Pragueshorts: Greta Stocklassa (Bzukot Země), Marie-Magdalena Kochová (3MWh)

Viktor Palák 26.02.2024

Bzukot Země zachycuje absurdní i povědomou šarvátku o to, jak formulovat zprávu mimozemským civilizacím. V kontaktu se současnými tématy je i film 3MWh, který volí atmosféričtější cestu.

Pragueshorts: Philippe Kastner (Deniska umřela), David Payne & Tomáš Navrátil (Baroko)

Viktor Palák 25.02.2024

V národní soutěži největší domácí přehlídky krátkých filmů se potkalo ke dvěma desítkám titulů, oslovili jsme tvůrce a tvůrkyně některých z nich.

Gaika: Nechat se unášet

Nora Třísková 22.02.2024

Podobně jako kloubí různé aktivity – psaní, kurátorství a výtvarná tvorba, producentství – na desce spojuje v lecčem typické anglické žánry jako dub, postpunk nebo alt rock. Rozhovor.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace