Články / Reporty

(ne)klid v Ji.hlavě

(ne)klid v Ji.hlavě

Jakub Koumar | Články / Reporty | 31.10.2023

Zkušenosti přicházejí s věkem. A to platí jak pro lidi, tak pro filmové přehlídky. Na Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava chodím třináct let a stejně jako se proměnila jeho podoba, se s každým rokem mění i můj názor na to, kdy byl nejlepší. Zažil jsem tady všechno možné. Požár divadelního stanu, větrem rozmetanou výzdobu v ulicích, z únavy jsem usnul v narvaném sále přímo pod projekčním plátnem. A stejně tak jsem kdysi jásal, jak jindy zcela klidné město zažívá kulturní šok a v ulicích je neutuchající mumraj. Zářil jsem, když se z hudebního programu stala špičkově dramaturgicky připravená sekce, když se bílá čára vedoucí návštěvníky po festivalových místech roztřepila jako mycelium, jak najednou potkávám na úplně nové sekci i malé děti. A přes to všechno jsem letos uvítal, že poslední MFDF bylo takové víc... v klidu.


Možná za to mohl větší důraz na využívání rezervací, štíhlejší program, možná na první dva dny přijel menší počet návštěvníků. Ano, v prvních dnech mi bylo mezi asi dvěma desítkami diváků skvělého dokumentu o Irminu Schmidtovi a Can nebo poloprázdné sekci Fascinace trochu smutno. Každému festivalu přeci jen více sluší zaplněná místa. Ale s blížícím se víkendem se situace začala měnit. Na projekce žádaných filmů jako Světloplachost nebo Útěk do Berlína či Inspirační fórum o umělé inteligenci se každý už nedostal. Na přednášku Petra Jana Juračky nakonec přišlo tolik lidí, že to dvakrát přesáhlo kapacitu sálu. A i tehdy se zdálo, že je ve frontách o něco větší řád a klid. Online rezervace letos zafungovaly lépe než loni, a to i když pomineme fakt, že se návštěvníkům v jeden den podařilo shodit celý web MFDF.


Zhruba od čtvrtka potom Ji.hlava dostála tomu, co se jí každý rok úspěšně daří. Rozproudit život v tepnách našeho malého krajského města, ale tentokrát s větším respektem k jeho omezeným absorpčním schopnostem. Všiml si toho nakonec i youtuber a letošní propagátor festivalu Jan Špaček ve svých nekonvenčních instagramových vstupech. Jihlava prostě není velkoměsto a ten mix opakovaných setkání i anonymity davu má svoje kouzlo.

Ta nejkomornější část akce – stage experimentální hudby, se letos bohužel nekonala a můžeme jen doufat, že se šéfovi hudební části Ji.hlavy Pavlu Klusákovi podaří najít náhradní prostor za kostelík Svatého Ducha. Vybudoval v něm totiž poměrně skrytý, ale špičkový „mikrofestival“ experimentální hudby. Zato hudební stan šlapal výborně. V souvislosti s tím, že jedním z důležitých témat byla umělá inteligence, nočním parties dominoval digitální hyperpop. Na Metastavy byl naprostý nával, Mat 231 zase předvedl strhující set, při kterém dřevěná podlaha stanu vydržela nápor v mlze kmitajících těl jen s podivem. V Jihlavě se možná začínají objevovat opravdu dobré akce i mimo festival, ale lidi... těch s ním přijede nejvíc. A s nimi i atmosféra.


Té dosáhl i s lehčí nohou na plynu. Nebyl největší ani nejnašlapanější, naopak se zdál spíš skromný. Tím ale možná ještě více vylezlo jeho vnitřní kouzlo. Nabízí se proto otázka, jak moc to vlastně vadí. Jestli se trocha té pohody k hřejivě barevným parkům, mrazivým večerům a brzkému smrákání přeci jen nehodí. Možná to cítí i produkční tým kolem zakladatele Marka Hovorky, na příští rok by totiž rád změnil formát, na nějž jsme doteď byli zvyklí, a akci hodlá prodloužit na deset dní. Jaký to bude mít vliv na návštěvnický komfort nebo na zaplněnost sálů? Trocha toho mačkání k festivalu přeci taky patří. Nechme se překvapit.

Info

MFDF Ji.hlava
web festivalu

foto © Jakub Koumar

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ať je tahle noc nekonečná (Fvck_Kvlt + Dušan Vlk)

Filip Peloušek 04.03.2024

Už dvě hodiny před začátkem sedím v přízemním baru Akropole, kde několik jedinců zkouší štěstí a poptává lístky na beznadějně vyprodanou akci ze série Pulz.

Nečekaný drift jinam (Gaika)

Jáchym Rainisch 02.03.2024

Drift představuje v jeho tvorbě výrazný posun od dancehallu a rapu a naživo je transformace dokonána. Další zvuky sice nemizí, ale jsou jen v podkresu a přehlušeny.

No importa tu cara, importas tu (Austin TV)

Kryštof Kopec 27.02.2024

Když na jaře minulého roku Austin TV oznámili comebackový koncert, lístky se vyprodaly během tří minut.

Co se děje v pokojíčkách (Holly Humberstone)

Klára Řepková 22.02.2024

Koncert je stejně jako její tvorba hořkosladká óda na ranou dospělost se všemi intenzivními láskami, propitými večery i pocity neukotvenosti a opuštění a hledáním sama sebe.

Brutalita v croptopu (Knocked Loose & Deafheaven)

Marek Hadrbolec 21.02.2024

„I wanna to see all of you stage dive!“ Bryan Garris dává povel a mosheři se sápou na půlkruhové pódium, jen aby na jeho druhé straně přistáli do propletence hlav,…

Řev tříští mramor (Napalm Death)

Kryštof Kočtář 15.02.2024

Agresivní diktát prokládaly milé pauzy, kdy Barney Greenway přítomné vzýval k odmítnutí nenávisti ve prospěch solidarity či hledal majitele nalezeného mobilu.

Cit pro pochmurnost (Of the Wand And the Moon)

Kryštof Kočtář 07.02.2024

Kim Larsen z Of the Wand & the Moon přiznaně kráčí po cestě, kterou vyšlapal legendární projekt Death in June. Někdy je tento krok jistý, jindy méně...

Večer střízlivého hardcore-punku (Magnitude & co.)

Marek Hadrbolec 07.02.2024

„Praha je asi moje nejoblíbenější město v Evropě,“ deklaruje Russell Bussey, zatímco neúnavně poskakuje po pódiu a bez ustání burcuje publikum k větší aktivitě.

Architekti metalcoru (Architects & co.)

Timon Láska 06.02.2024

Do Prahy si Architects kromě zvukově i rytmicky vyšperkovaného, více než devadesátiminutového vystoupení přivezli také spektakulární vizuální doprovod.

Slow travel CTM 2024

Andrea Bodnárová 04.02.2024

Fronta u Betonhalle je úctyhodná a uvnitř je téměř nedýchatelno. CTM otevírají Moundabout, dva týpci, co zpívají o mrtvolách v rašeliništích.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace