Jiří Akka Emaq | Články / Sloupky/Blogy | 04.12.2017
Měli jsme tu pár retro výletů a jeden žánrový speciál. Nyní se pojďme podívat opět zpět do století nového. Osm čerstvě natočených kousků přímo do namražené sklenice horké současnosti. Některý budou silný a hořký, jiný lehce osvěžující. Každopádně nás omámí, stejně jako 8 ½ ženy nebo 9 ½ týdne.
Lump200 – La Mond (Before the Moon, self-released, 2017)
Tito němečtí elektronici znějí jak pohrobci Bowieho poslední desky Blackstar. Kratičký audiovizuální výlet na měsíc a zpět. Měsíc i v názvu desky. Měsíc nás kolébá, měsíc na měsíci, měsíční lumpové, měsíční hroudy, hroudy lumpů, lumpy hrud a hrudní oompa lumpy.
The Besnard Lakes – The Plain Moon (A Coliseum Complex Museum, Jagjaguwar, 2016)
Psychedeličtí indie Kanaďani to valej ve stopách Pixies a Sonic Youth. Řvavé kytary kombinované s ňufáckými, vysoko posazenými zpěvy nového století. Energie vymačkaná z čerstvě natrhaných plodů. Vydává Jagjaguwar, který stojí za Foxygen, Bon Iver nebo Dinosaur Jr. a v jehož análech má prsty Secretly Canadian. Záruka neočekávaného zážitku.
Deru – Shine on Harvest Moon (1979: Remixed, Digital Release, 2016)
Deru je ambient. Deru je ze stejnýho roku jako já. Možná proto mnou tak rezonuje. 1979 je zatavená vzpomínka na letní odpoledne, který se skrz červánky přehouplo do noci, a ty sis nevzal mikinu. 1979 je nálada vyrytá do drážek vinylu. Je to koncept, ve kterým se můžeš vykoupat jako v nočnim jezeru Deru. Originální deska 1979 vychází na labelu Friends on Friends, zatímco remixový bonus jen jako digitální release.
Thiago Pethit – Moon (Estrela Decadente, Tratore, 2012)
Taková kopírka My Moon, My Man od Feist. Jinak mladý pop, ale body za french feeling a nahatej videoklip by mohl posbírat. Srdce se mění s měsícem.
Toe – Two Moons (For Long Tommorow, Machu Picchu Industrias, 2009)
Tahle táhle sáhodlouhá instrumentální pohodička s nervózním bubeníkem je v zásadě čímsi neslýchaným. Mohl by to být postrock, ale na to jsou bicí moc jazzové a kytara příliš klasicky akustická a konkrétní. Buď ztrácim vkus, anebo je to fakt dobrý.
Gregory Alan Isakov – That Moon Song (This Empty Northern Hemisphere, self-released, 2009)
Emerický, zasněně zoufalý country, a to zoufalství bude asi pramenit z Ruska, řekl bych. Inu, ruská duše je rozlehlá a neutěšená stejně jako jejich krajina. Ale když žeru Calexico, můžu ulítnout i na tomhle.
Evan McHugh – Serenade to the Moon (From the Second Chair, self-released, 2007)
Romantická kytara a hlásek jako ze Zrní konipásek. Měsíční pohoda a atmosféra osamělých nocí.
The Cat Empire – Sunny Moon (So Many Nights, EMI, 2007)
Popíček s ultrahymnickou žesťovou vyhrávkou a následným sólem. Vždy jsem snil o kočičím impériu! O mase chlupatých tělíček valících se přes horizont, jež převezme vládu nad světem a nastane kočičí věk.
Znáte-li další písně osvětlené bledým luny svitem, pište na info@xplaylist.cz.
Michal Pařízek 26.07.2024
Všechno dobré, něco výjimečné, vytržení s sebou přinesla Aunty Rayzor a vyloženě roztomilí Irreversible Entanglements. Zejména Camae Ayewa, která se chtěla boxovat.
Štěpán Nezbeda 18.07.2024
Jelikož nejpohodovější filmová přehlídka letos přinese víc promítacích sálů a projekcí, může se hodit pár tipů na snímky.
Michal Pařízek 14.07.2024
Tento text nemá být obhajobou ani reportáží, berte ho jako pokus o zprostředkování zážitků z určitého místa v areálu. A pokus mírnit rázná hodnocení a zbrklé analýzy.
Michal Pařízek 12.07.2024
Rozhovor s Libuší Jarcovjákovou pro mě byl jedním ze zásadních zážitků prvního pandemického období, dělali jsme ho někdy na jaře, v době, kdy už začínalo být trochu hezky, ale ulice…
Veronika Havlová 07.07.2024
Nicméně od té doby hudební a obzvlášť koncertní snímky ve Varech vyhledávám, obzvlášť pokud se promítají ve Velkém sále.
Veronika Havlová 04.07.2024
Scéna, v níž se devět tetiček snaží umlčet dvojici mladých žen tím, že jim ritualizovaným sborovým zpěvem vyjadřují bezmeznou účast a lásku, je zatím jedna z nejmrazivějších, které jsem tu…
Veronika Havlová 02.07.2024
Ta samozřejmost, s níž mě zařadil do skupiny “my”, a předpoklad, že přece logicky musím chodit na filmy s LGBTQ+ tematikou, když jsem sama jedno z písmen, mě trochu zarazila.
Veronika Havlová 30.06.2024
Tehdejší hvězdou byl Robert DeNiro, který při vstupu do sálu při pohledu na shromážděný dav rezignovaně vydechl: “Oh, Jesus…”
Michal Pařízek 28.06.2024
O to smutnější bylo číst text Josefa Chuchmy, který se do určité části domácí kulturní publicistiky opřel neurvale i jalově zároveň.
Filip Hastík, Veronika Havlová, Štěpán Nezbeda 20.06.2024
Z letošní nabídky vybíráme dvanáct tipů napříč sekcemi, Janžurku mezi nimi nenajdete – ta bude kolem druhé odpolední u Puppu.