Články / Reporty

Pohyb a život na CTM 2020

Pohyb a život na CTM 2020

Andrea Bodnárová | Články / Reporty | 03.02.2020

V polovině týdenního festivalu (a po první části, o které jsem psala tady) na mě padá splín a cítím se nezvykle požitkářsky, ba přecpaná kulturou, jak už to tak bývá na festivalech a v klubech, kde se může stát cokoliv. CTM však programově přitvrzuje a Berghain už má poslední dva večery otevřené všechny stage, dá se tam nadechnout, program je různorodější. Zatímco v Säule tluče nekompromisní techno, v Panorama Baru se tančí a v hlavním sálu Antoine Chessex vzniká drone/noise za pomoci saxofonu. Minimalistické, pořád ovšem zajímavé po hudební i vizuální stránce.

Druhá polovina CTM je hudebně různorodější a kontrastnější. Lyra Pramuk je velmi performativní – její set je spíš koncertní než klubový, včetně kulis na pódiu a výrazně modrých šatů působí v tmavém klubu až nepatřičně, atmosféru však vytváří dokonalou. Ocenění za nejvíc uchvacující vystoupení vyhrávají indonéští Raja Kirik, hrají hodinu, jako by bez začátku a konce. Odbíhám a pluju dál Berghainem, a když se vracím, oni jsou pořád na pódiu a pořád je na co koukat, stále je tam pohyb a dokonalá fúze akustického noisu s využítím DIY hudebních nástrojů a elektronických dronů.

Pohyb jako neplánovaný motiv druhé poloviny festivalu pomáhá bojovat s útlumem a nabádá k dalšímu užívání si v duchu sex, drogy a kebab a jde to celkem přirozeně. Hned dvakrát vystupují Nakibembe Xylophone Troupe - šest Uganďanů a jeden xylofon embaire. V pátek vystupují s Gabber Modus Operandi a Wahono, což je kombinace, kterou člověk jen tak nevymyslí, ale jako skalní fanoušek pizzy s ananasem prohlašuji, že by určitě měl. Spojení věcí z opačných konců hudebního spektra dospěje často k nečekaně dobrému výsledku a noiseová elektronika Indonesanů s rytmickými perkusemi je naprosto kompatibilní. Nakibembe Xylophone Troupe jsou skvělí i sólově ve Festsaal Kreuzberg, kde sice už umírám únavou, ale v mysli jsem na oslavě uprostřed savany plné tancujících lidí a afrického jídla.

Aby se návštěvníci nenechali příliš unést optimismem a nezapomněli na blížící se zkázu společnosti a pohlcení technologiemi, je tady Deathprod v Betonhalle, což je prostor v rámci komplexu bývalého krematoria, něco mezi podzemní garáží a krytem. Jeho set je meditativní a zároveň zdrcující a je zábavné sledovat lidi, jak se lekají v náhlých hlučných pasážích, zatímco se já roztékám na podlahu a splývám s betonem a rezonující konstrukcí.

Důkazem, že se CTM snaží bojovat proti své zdánlivé technokraticii, je kromě diskusí a přednášek o udržitelnosti i zvuková instalace Marie Therezy Alves a Lucrecie Dalt v botanické zahradě při příležitosti 250. narozenin Alexandra von Humboldt. Při pohybu hlavním tropickým skleníkem se hudba ve sluchátkách volně loopuje, žánrově navazuje od jemné elektroniky přes jazzík až k mluvenému slovu a celkový dojem připomíná něco mezi interaktivnější Plantasií a soundtrackem ke hře Botanicula. Škoda, že tahle instalace nemůže být trvalá, zelené hudby není nikdy dost.

CTM vtahuje do svého víru dobrodružného umění, a je to chaotické a náročné. Možná ale právě to je ten skutečný kontakt s reálným životem, jeho oslava, a zároveň varování před hrozbami reality. Aktivistický hédonizmus. Příště klidně zase, ale radši v menším měřítku.

Info

CTM Festival 2020
24. 1. - 2. 2. 2020, Berlin

foto © CTM

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Hadí sykot (z Varů) II.

Veronika Havlová 05.07.2022

Třináct filmů a zatím z toho byl vždycky minimálně podnětný zážitek. Jedním z nejlepších byla Zapomenutá země islandského režiséra Hlynura Pálmasona.

KVIFF 2022: Nežádoucí Kapitán Volkonogov a rutina Davida Cronenberga

Lukáš Masner 04.07.2022

Teploty jak na houpačce - z deště do extrémně klimatizovaného kongresového sálu, z filmu pak rovnou na sluncem rozpálený asfalt před Thermalem.

Hadí sykot (z Varů) I.

Veronika Havlová 02.07.2022

Narážím na věci, kvůli nimž ve mně roste vztek. Vztek na ne zcela jasného pachatele, jemuž bych chtěla položit pár hlasitých otázek. Co to provádíte s Thermalem?

Metronome ještě nemá vybudovanou tradici

Zdeněk Němec 29.06.2022

Nick Cave & The Bad Seeds, Beck a Underworld coby headlineři letošního Metronomu zabodovali. Co ostatní, co všechno ostatní?

Order of Sonic Chaos: projektivní hra ve sklepě

Minka Dočkalová 26.06.2022

Když vstupujete do sklepní části Husy na provázku, kde se nachází scéna brněnského performativního pole Terén, můžete si být jisti, že vždy budete svědky něčeho...

Noc nikdy neutekla tak rychle (Mišmaš)

Veronika Miksová, cyril kosak 26.06.2022

Jsme doma, nebo venku? Jak se dívat na vývoj festivalu Mišmaš a jak na karpatské výhledy? O potocích lásky, dobrý lidech a dětech coby nadějích.

Slunovrat po dvaatřiceti letech s Crime & the City Solution

Václav Adam 24.06.2022

Současná inkarnace Crime & The City Solution sice neoplývá tak zvučnými jmény, jako když jednu dobu téměř stínovali sestavu The Bad Seeds, ale úterní koncert byl velmi přesvědčivý.

Hvězdy, rituály a splněná přání aneb Respect Festival 2022

Akana 23.06.2022

Letos už se ale fantazie týmu kolem Borka Holečka mohla opět rozletět všemi směry. Díky tomu si návštěvníci mohli vychutnat tradiční geograficky i žánrově pestrý hudební mix.

Mesiášský komplex, nuda k uzoufání i Prince-zna (Tempelholf Sounds 2022)

Vojta Chmelík 22.06.2022

Po první díle přinášíme pokračování reportáže z berlínského festivalu Tempelhof Sounds. Muse, The Strokes, Anna Calvi a mnozí další. Včetně spálené kůže.

Právě teď žiju dobrý život: Dům kultury a naděje v HaDivadle

Minka Dočkalová 21.06.2022

Zkuste si vybavit jediný okamžik svého života. Vzpomeňte si a znovu prožijte pocit, kdy jste si v duchu řekli: ano, teď žiju opravdu dobrý život...

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace