Články / Reporty

Poslouchat až do rána (Becca Stevens)

Poslouchat až do rána (Becca Stevens)

Karolina Veselá | Články / Reporty | 10.11.2019

Do pražského Jazz Docku už poněkolikáté zavítala americká zpěvačka Becca Stevens, tentokrát vybavená celou kapelou. Po krátkém úvodu organizátora festivalu Jazz čtyř kontinentů, v rámci kterého se koncert konal, se rovnou začalo večer skladbou Venus. I následující dvě písně se držely předposledního alba Regina, vzdávajícího hold královnám. Akustické znění mohlo zdánlivě ubrat na velikosti a barevnosti zvuku nahrávky, nabídlo však nový pohled na písně v jejich originální podobě.

Po druhé skladbě přivítala Becca Stevens publikum a pokračovala mnou nejvíce očekávanou Queen Mab. Společně s kanadskou pianistkou a vokalistkou Michelle Willis a basákem Chrisem Tordinim suverénně odpálili intro v trojhlase. Nebylo to poprvé ani naposledy, harmonicky ne zrovna jednoduché vícehlasy měly své místo v každé z odehraných písní. Největší obdiv ale putoval k hlavní hvězdě večera. Mezi Beccou Stevens z nahrávek a tou, co stála na pódiu, nebyl jediný slyšitelný rozdíl. Jako jedna z mála vokalistů nemá s postprodukcí nejspíš mnoho práce, jejímu výkonu naživo není co vytknout. Dokonalou intonaci a pěveckou techniku doprovázela neméně obratná hra na kytaru, ukulele nebo charango. Velmi sympaticky působila i její otevřená komunikace s publikem, přátelské špičkování mezi spoluhráči a skromnost a soudržnost jak hudební, tak lidská.

Nelze opomenout ani zbývající dva hudebníky, kytaristu Jana Esbru a bubeníka Jordana Perlsona, jejichž vkusná hra doplňovala celek tak, že nic nechybělo, ani nepřebývalo. Celkový zvuk působil příjemně, přesto se skupina dokázala rozohnit tak, že se hlavní vokál místy i ztrácel. Becca Stevens se svým osobitým způsobem pohupovala ze strany na stranu, ve svižnějších pasážích energicky kývala hlavou a nebála se ani velkých gest a pohybů.

Krom skladeb ze zmíněného alba zazněly ty starší kousky jako I Ask nebo Weightless. Byli jsme také jedni z prvních posluchačů, které Stevens seznámila s novými písněmi z chystané desky, jež vyjde v březnu. Na místě se dala zakoupit jeho část, EP s názvem Wonderbloom.

Skoro dvouhodinový koncert utekl jako voda, publikum si vytleskalo tři přídavky a já bych nejradši zůstala poslouchat až do rána. Nezbývá nic jiného, než počkat pár měsíců a doufat, že se Becca Stevens do Prahy, anebo i jinde, zase vrátí.

Info

Jazz čtyři kontinentů: Becca Stevens & The Band (us) 8. 11. 2019 Jazz Dock, Praha

foto © Jazz Dock

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

V kuchyni pod stolem, v atomovém krytu Simony Blahutové

prof. Neutrino 07.07.2020

Průvodcem výstavy je figurka legendární multifunkční hračky - Igráčka, jež neodmyslitelně patřila k povinné výbavě socialistické mládeže.

Full Moon 10: Buď promotérkou VI

apx, Jiří Šurák 02.07.2020

"Když jsme s klukama ze Scrape Sound čekali v příletové hale na Swans, koupila jsem si u Kosty dvě kafe, aby se mi přestaly klepat kolena, a dělala jakože nic,"…

Ani ne tak třaskavá jako ironická směs Františka Skály

Adéla Polka 29.06.2020

Být náhodný kolemjdoucí, řeknu si, že pánové obstojně hrají staré vály od táboráků a že se tomu u mikrofonu daří s jistou dávkou sebeironie napodobovat Elvise.

Banksy v Praze aneb jak znásilnit uměleckého teroristu

Ondra Helar 24.06.2020

Ta chvíle, kdy jsem Banksyho viděl poprvé. Palestina, zaprášená silnice vedoucí východně od Betléma, před více jak deseti lety...

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.