Články / Reporty

Poslouchat až do rána (Becca Stevens)

Poslouchat až do rána (Becca Stevens)

Karolina Veselá | Články / Reporty | 10.11.2019

Do pražského Jazz Docku už poněkolikáté zavítala americká zpěvačka Becca Stevens, tentokrát vybavená celou kapelou. Po krátkém úvodu organizátora festivalu Jazz čtyř kontinentů, v rámci kterého se koncert konal, se rovnou začalo večer skladbou Venus. I následující dvě písně se držely předposledního alba Regina, vzdávajícího hold královnám. Akustické znění mohlo zdánlivě ubrat na velikosti a barevnosti zvuku nahrávky, nabídlo však nový pohled na písně v jejich originální podobě.

Po druhé skladbě přivítala Becca Stevens publikum a pokračovala mnou nejvíce očekávanou Queen Mab. Společně s kanadskou pianistkou a vokalistkou Michelle Willis a basákem Chrisem Tordinim suverénně odpálili intro v trojhlase. Nebylo to poprvé ani naposledy, harmonicky ne zrovna jednoduché vícehlasy měly své místo v každé z odehraných písní. Největší obdiv ale putoval k hlavní hvězdě večera. Mezi Beccou Stevens z nahrávek a tou, co stála na pódiu, nebyl jediný slyšitelný rozdíl. Jako jedna z mála vokalistů nemá s postprodukcí nejspíš mnoho práce, jejímu výkonu naživo není co vytknout. Dokonalou intonaci a pěveckou techniku doprovázela neméně obratná hra na kytaru, ukulele nebo charango. Velmi sympaticky působila i její otevřená komunikace s publikem, přátelské špičkování mezi spoluhráči a skromnost a soudržnost jak hudební, tak lidská.

Nelze opomenout ani zbývající dva hudebníky, kytaristu Jana Esbru a bubeníka Jordana Perlsona, jejichž vkusná hra doplňovala celek tak, že nic nechybělo, ani nepřebývalo. Celkový zvuk působil příjemně, přesto se skupina dokázala rozohnit tak, že se hlavní vokál místy i ztrácel. Becca Stevens se svým osobitým způsobem pohupovala ze strany na stranu, ve svižnějších pasážích energicky kývala hlavou a nebála se ani velkých gest a pohybů.

Krom skladeb ze zmíněného alba zazněly ty starší kousky jako I Ask nebo Weightless. Byli jsme také jedni z prvních posluchačů, které Stevens seznámila s novými písněmi z chystané desky, jež vyjde v březnu. Na místě se dala zakoupit jeho část, EP s názvem Wonderbloom.

Skoro dvouhodinový koncert utekl jako voda, publikum si vytleskalo tři přídavky a já bych nejradši zůstala poslouchat až do rána. Nezbývá nic jiného, než počkat pár měsíců a doufat, že se Becca Stevens do Prahy, anebo i jinde, zase vrátí.

Info

Jazz čtyři kontinentů: Becca Stevens & The Band (us) 8. 11. 2019 Jazz Dock, Praha

foto © Jazz Dock

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Mezi Smetanou a music clubem (Bez ambicí)

Michaela Šedinová 09.09.2020

Ve skvělém prostředí – venkovní Smeták stage stála u Smetanova domu a vnitřní v industriálním klubu Kotelna.

Setkání v sadu: Sedmá pečeť, rok nejtemnější (Pelhřimovy 2020)

Václav 04.09.2020

Posledních několik let jsem měl pochybnosti o přínosnosti celé akce. Proč dělat něco, čeho je v Čechách nyní dosti. Hluboce jsem se mýlil.

Něco nadčasového (Tata Bojs & Filharmonie Brno & „mladí Mozarti“)

Adéla Polka 04.09.2020

Funguje to. Nenásilně a vkusně.

Darkshire v jeskyni skrývá budoucnost

Vadim Petrov 01.09.2020

Nová vlna dnb. Tady nejde o formality v rámci jednoho žánru, ale o estetiku nastupující generace.

„Tam, odkud jsme, krásně zpívají ptáci, a vzduch je naplněný hudbou.“ (Vivat vila)

Michal Pařízek 30.08.2020

Malé akce jako festival Vivat vila jsou strašně potřebné a důležité, tady i díky komunitnímu přesahu, nejde jen o hudbu.

Když se rozestoupilo nebe (Jednota Kalvárie)

Jakub Šíma 25.08.2020

Cestou z Úštěku do Blíževedel nespouštím oči z kalvárie, kterou na obzoru nejde přehlédnout. Majestátně se vypíná mezi okolními kopci a i ze vzdálenosti několika kilometrů.

Dobršská brána 2020: Pánubohu pod okny

Jan Starý 19.08.2020

Ondřej Bezr označil „brněnský Trutnov“ za „jednu z mála akcí, které se letos konají“. To je hodně daleko od pravdy.

Vybraná slova po B: Hviezdne noci Bytča

David Čajčík 19.08.2020

„Vedeli ste, že Bytča je podľa jedného sociológa najtypičtejšim malomestom na Slovensku?“ Ne tak úplně. Smack my Bytča!

Filmová nakládačka (Letní filmová škola)

Aneta Kohoutová 15.08.2020

„Pojď, je to takovej temnej ruskej film, co má asi sto padesát tři minut, prej je to hodně intenzivní a drsný.“ Čil a dril.

Mistři krásných splínů (Letní filmová škola)

Aneta Kohoutová 13.08.2020

Vzpomíná, jak při návštěvě Ruska někdo odmontoval kliku z pokoje Františka Vláčila, aby se nemohl dostat ven, nebo vypráví o hrůzách poválečných odsunů...