Články / Recenze

Vnitřní dítě Jacoba Colliera

Vnitřní dítě Jacoba Colliera

Karolina Veselá | Články / Recenze | 04.11.2019

Jacob Collier je pětadvacetiletý britský multiinstrumentalista, zpěvák, skladatel a producent. Po několika úspěšných nahrávkách na Youtube vyšla jeho debutová deska In My Room (2016), na níž se představil jako hudební multitalent. Album vytvořil doma v pokoji, skladby sám napsal nebo zaranžoval, nahrál veškeré nástroje, vše zmixoval a produkoval.

V říjnu 2018 oznámil ještě něco zajímavějšího. Během následujících dvou let vydá nové čtyřalbum, projekt padesáti skladeb nesoucí název Djesse. Ten evokuje Collierovy iniciály, ale prý jde o náhodu. Djesse je dítě, které má každý z nás hluboko v sobě. Většina na něj zapomněla, Collier s ním ale udržuje dobrý vztah a nabádá všechny posluchače, aby učinili totéž. Djesse je hravé, Djesse je štastné, je taky smutné a hloubavé. S Djesse se můžete pohroužit do svého nitra, po většinu času se vám ale, po vzoru Colliera, bude chtít tančit.

Každá ze čtyř autorských nahrávek má odlišný koncept. Djesse vol. 1 se točí kolem symfonického orchestru, je velkolepé a symbolizuje zimní období, krom holandského Metropole Orkest na něm hostují Laura Mvula, Take 6 nebo jeho matka Suzie Collier. V Djesse vol. 2 Collier ubírá na velkoleposti zvuku i obsazení. Album je akustické a symbolizuje jaro, je niternější, melancholičtější, ale zachovává si hravost a radost ze života.

Tato část je opět plná autorových hudebních „heroes“, kterým píše písničky přímo na tělo. Skladby s Maro, Liannou La Havas nebo Beccou Stevens znějí tak autenticky a přirozeně, jako by si je psaly samy. Velkým překvapením je singl It Don't Matter s hostující R&B zpěvačkou JoJo, která se ukazuje v úplně novém světle. JoJo se prezentuje neuvěřitelnou pěveckou technikou a společně s Collierem tvoří dynamické a šťavnaté duo. Na desce však nehostují pouze zpěvačky, ale také instrumentalisté jako světoznámý rockový kytarista Steve Vai nebo folkový houslista Sam Amidon. Specialitou je aranžmá skladby Moon River z filmu Snídaně u Tiffanyho, která obsahuje 5 000 Collierových vokálů a 144 hostujících, což může zaskočit i Collierovy fanoušky. Mnohé další písně jsou plné drobných detailů, které se vyjevují až postupným naposloucháváním, svou roli mají i zvuky obyčejných předmětů, jako jsou příbory, jízdní kolo nebo zvuk tekoucí vody a projíždějícího vlaku.

Jacob Collier originálním a inovativním způsobem spojuje jazz, soul, elektroniku, klasickou hudbu a mnoho dalšího. Naprosto sebevědomě a s velkým umem pracuje se střídáním rytmů a laděním nástrojů, což mu umožňuje rozšiřovat a posouvat hranice hudby. Neustále hledá ideální balanc mezi hudební teorií a prožitkem, který hudba nabízí. Využívá rovněž nástroje z celého světa, které často dostává darem od svých kolegů a obdivovatelů, rád spojuje tradiční folklór s nejmodernějšími trendy. To všechno může působit překombinovaně, opak je pravdou. Jacob Collier vytváří jedinečnou fúzi, která dokáže nabídnout nevšední zážitek jak laikům, tak profesionálům.

Info

Jacob Collier - Djesse vol. 2 (Decca, 2019)
web interpreta

Foto © Harald Krichel

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ponor do minulosti i současnosti taneční scény (808 State)

Jaroslav Myšák 12.01.2020

808 State jsou na nové desce jednoznačně jistější v dříve prozkoumaných oblastech. Skladby, které nevybočují ze zavedených postupů, mají na desce kvalitativně navrch.

Agresívnejší, prieraznejší (Flash the Readies)

Radoslav Lakoštík 04.01.2020

Duna je neskrývane druhým postrockovým albumom skupiny Flash the Readies, ktorá si prešla za svoju existenciu zaujímavým vývojom.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Tři metry nad zemí (Kult: Vlasta Třešňák)

Akana 02.01.2020

Málokdo asi bude zpochybňovat, že jeho Zeměměřič je jednou z nejoriginálnějších a nejryzejších nahrávek našeho před- i porevolučního folku. Kult, texty z tištěného Full Moonu, to nej online.

Posmutnělý, ale konstruktivní (Pan American)

Tomáš Kouřil 29.12.2019

Diskografie Pan American je někde v půli mezi kytarovými mágy Labraford a téměř čistě ambientní dvojicí Anjou, v níž Marc Nelson také působí.

Cesta do zářivé mlhy (Michal Ajvaz, Města)

Jiří Zahradnický 25.12.2019

V knize není ani běžná veteš současné prózy – psychopati, devianti, masoví vrazi, ani drogoví dealeři. Ajvaz má letitou slabost pro...

Sluníčkové koláže Ariela Pinka

Bára Jurašková 19.12.2019

Po dvou řadových deskách – Pom Pom (2014) a Dedicated to Bobby Jameson (2017), vydává Ariel Pink první trojici ze série Ariel Archives.

Peneři prastrýčka Homeboye (Debut)

Honza Nosek 17.12.2019

Vladimír 518 to nakousl v podcastu Ladislava Sinaie – v určitou chvíli se člověk přestane cítit součástí scény a přestává si s ní rozumět.

Můžete bez obav zůstat (Chromatics)

Tomáš Kouřil 16.12.2019

Retro estetika je pro ně prostředkem, výraznou, ale ne omezující kulisou pro vyjádření něčeho hlubšího, než je záliba v syntezátorovém zvuku a neonových světlech.

Mrtvá kočička? (Tove Lo)

Tomáš Kouřil 15.12.2019

Zatímco před pár lety se bolestínsky vyzpívávala z prázdnoty, na nejnovější desce Sunshine Kitty je optimističtější.

Pozvolný sestup do nekonečné noci (Serotonin Michela Houellebecqa)

Jiří Zahradnický 13.12.2019

Dříve přitažlivý Florent-Claude Labrouste se tak v šestačtyřiceti začíná proměňovat v malátného impotentního tlouštíka, jehož hlavní zálibou už není sex, ale...